O slavících se mnohde píše, jak žijí skrytě, jak se člověku neukazují. Pravda je to jen z poloviny, ten, kdo je pozoruje pečlivě ví, že kolikrát je to jinak. A dalo by se to snad i specifikovat.
Jarní pobyt u nás je spíše skrytý, v čase předodletových pohybů a migrace je tomu jinak. Vidět je to nejlépe brzy po ránu či pozdě navečer. Bavil jsem se velice nad jejich aktivitami, když jsem seděl na vyvýšené terase naší parkové základny. Šikmo od ní směrem západním máme agropozemek se vším možným. Co ale hlavně – je tam vlhká obnažená zem skoro v každý letní čas. Zcela pravidelně pod listy dýní, okurek a dalších „deštníků“ zaletovali kosové, a to velmi početně. A taky slavíci. Jeden, dva, tři, čtyři – úplně klidně. Za bouřky tam i nocovali. Protože se ptáci obměňovali, je jisté, že vidíme navyklé chování druhu.
Třešně ptačí jsou téměř holé, bez listů. Slavíci z křovin poskočili vždy do stromů a odtud po chvíli slétli do záhonu. I tam byli dalekohledem k dohledání.
Nechovají se tak pouze v našem parku, k vidění to je i kolem cest, silnic, stezek zvěře. Vždy je ale někde na dosah houští, kam mohou zmizet.
Je stále dost věcí, které nám slavíci ještě neřekli. A jak zdůrazňuji, věřit jen načtenému je zrovna u tohoto druhu velikou chybou.
