Skončil letošní výměr na slavíky, ale tak to prostě chodí. Odletěli, co dělat víc?
Nejsem na sociálních sítích, ale vím, že některé jiné akce ohledně kroužkování po republice běží, jen neznám výstupy z nich. Možná třeba na síti Facebook o některých je povědomo.
Jeden z oficiálních býval soustředěn k Červenohorskému sedlu a tamním podzimním odchytům. Býval jsem u toho v začátcích, a bývalo to krásné – měrou pak stejnou přátelské, kamarádské. Skupina lidí pobývala v průsmyku při sítích, žila báječné chytačství. Čekání na ptáky shora i z obou stran. Nebylo to laciné, nebylo to nijak velkolepé, spíš zranitelné nahodilostí. Poté přišel čas odchodů i rozchodů zpod tamní noční oblohy a nastupující optimalizace. Jak uvedeno. Výsledkem ovšem je nyní tma pod Pradědem, v níž ptáci letí „ k jihu“ bez záchytu. Běží září druhým dnem – čas, kdy už dávno sítě šuměly k jesenickému podhůří, na seznamech se skvěli slavíci z prázdnin i ptáci rozliční jiní, jenž průlety republikou drží časnější. To zřejmě je pryč. Co bude s nádhernou příležitostí v kopcích, odnikud nevím.
Vymyslel jsem si projekt na slavíky tak, jak třeba vymyšlen je projekt na pěnici černohlavou níže pod Prahou, poblíž Chotče. Je pravidelný a výkonný. Ten, i ten. Vím, že se chytá i ve východních Čechách s tradicí a dle určitých představ. Chytá se na Moravě, také Slovensko má svůj punkt. A je to výborné. Od těchto setkání pochází totiž značné množství kontrolních záchytů ptáků. Shromažďována jsou data i jiná, například faunistická. Žádá to od aktérů výdrž i houževnatost, není vždy pod širáky naprostý komfort. Vybrali jsme si ale živou přírodu k studování, prostředí k práci jiné nebude.
Jsem zotaven po zakončení projektu umožňujícího souměřitelnost dodržováním vlastního předpisu. Kdyby se v mém podání odchyty děly nedůsledně, jen sotva bych věřit směl v tajemná odhalení. Nedokáže se podobně nijak a nikdy. Projekt můj je nedrahý, víc žádá čas. Jistě, že i v něm by mohl spočívat náklad převýrazný třeba hned přepočítáním prochytaného času, ovšem houby v lese nerostou, rybářské pruty jsem dávno rozdal, na pivo nechodím, v politice se už pár let neangažuji. Mám tedy na téma dostatek času i vzhledem k nastalé penzi. Park k chytání máme majetkem, pověření z Prahy každoročně obnovované. A pevné kamarádství by se mezi třemi spolupracovníky stejného příjmení dalo tisknout na prapor – to jsem vždycky moc chtěl.
