Vedle hlavního úkolu v noci mám jednu síť přes potok hned pod soutokem. Nyní je „soutok“ silné slovo, odshora stokou nic neteče. Jen Trnický potok, od severní hranice stékající, statečně přesouvá půllitr za půllitrem dolů k moři. To musí stačit. Je pravé léto.
Ta síť je ovšem skvělá, nabízí docela jiný ptačí svět. Jiné peří, jiné ptačí dálky. Dávám jen jednu, abych se vyhnul fofru a uhlídal prožitek. Když končí po noci čekání na slavíky, začíná rákosní trať. Oschla rosa a bude hodinka k zachytání.
První je cvrčilka zelená, víceletá – sameček. Zdejší není rozhodně. Pak už jdou jednotlivě proužkovaní rákosníci – staří i mladí, asi osm. No a pak je tu modráček, mladá ona – a radost veliká. Pak určovací vypětí k oběma hnědým rákosníkům, ale v pohodě. Znaky se sešly pokaždé ku výsledku. Staří i mladí. Jo jo, už jsou mladí v raném pohybu. Pak se chytá velký mladý rákosník, a to je signál jednoznačný. Rákosí začíná vést! Opravdu stačí jeden pruh okolo posečených luk a síť vše profiltruje. Čekací boxy, vymyšlené k dokonalosti, odvádí ryzí spolehlivost. Peří veškeré pěkné, to se to proměřuje! Později síť o fous minul přesouvající se krutihlav, ale to mne netrápí. Ty ještě pochytáme. Jak se vše za dekádu nechytání pěkně vybarvilo!
Jasně. Jen stěží tu okroužkuji moudivláčka. Ten volí k pohybům jiný doprovod. Ale jinak, jinak se zachytí ptáci opravdu všelijací. A to je k rezavému peří slavíků přeci jen změna.
Rákosí umí příslušné osazenstvo popostrčit. Na kartách hlášení jsou občas opravdu letové kousky. Zejména právě pro rákosníka velkého. Až jeden žasne.
Mladí ptáci ještě tukové zásoby neřeší. Vše teprv začíná. Až mšice krvavá prosladí třtinu, vykrmí se všichni nad normu. I odletový scénář má totiž úžasně vychytaný střih.
