Je to opravdu síla. Člověk vstává k sítím po půl čtvrté ráno a má kvapík. Ještě pár momentů a světla bude ubývat.
Letošek už usadil sledovanost slavičí stránky opravdu vysoko, nikdy tak nebývalo. Za zájem děkuji.
V parku i letos vyvedl mladé chřástal vodní. Kolik jich je jsem ovšem nespočítal. Pobíhají pod přepadem, z večera se stěhují k laguně v louce, než vyschne. Ano, předešlé deště nám tam vodu zase vydatně nalily, slať je opravdu pozoruhodné prostředí.
Ornitologicky jsem tyto dny před vrcholem zaměřen na noční pokusy se sítěmi. Potřebuji znát, co slavíci dělají v čase rozpadu rodin. Než se usadí k pelichání. Zdá se, že existuje ještě jedna podetapa jejich českého roku. Časově nerozměrná, ovšem pozoruhodná. Bylo štěstím, že počasí drželo v optimu a experiment je objektivní. Protože jde o vlastní zadání a nemá pevný výměr, ještě noc či noci přidám. Navyšuji tím samozřejmě už tak vysokou náročnost podniku, ale tuším obrovské věci.
Je trochu jiné chytání za nocí v červnu. Jiná kulisa, jiné zákonitosti, jiní aktéři, stejné dobrodružství.
Dravcům se nevěnuji, ani jim tolik nerozumím. Ovšem – když se co chvíli nad Slavičím hájem objeví luňák červený, je to silné. Příliš se nebojí, jakmile vyseču díl motýlí louky, už jeví zájem. Zaletuje hlavně on, ona ještě moc ne. Hnízdí v topolovém pruhu starých stromů severovýchodně za dráhou. Je pozoruhodné, jak skřivan pracuje na neobjevení příbytku dole na zemi.
A jedna radost nakonec – pomalu končí doba kvetení ptačího zobu. Šílený odér, je ho přetékající maringotka. Ovšem, co hmyzu drobné kvítky k sobě přivedou, jeden žasne.
