Vždy lze něco objevovat. Zde třeba okolo Slavičího háje končí rozšíření slavíků obecných republikou „nahoru“. Ku Praze ano, na Liberec už ne. Není to úžasné? Mít takovou příležitost. Lidem proto říkám, ať si jich váží.
Jinou zajímavostí, teď ji vztáhneme k republice, je tzv. tahové rozhraní toho či onoho druhu. Stav, kdy určitý díl populace migruje tudy a sousední už jinudy. Když byste se rozkročili nad mapou Evropy a dívali se k Středozemnímu moři – jedni ptáci poletí vpravo, druzí vlevo. A nebo taky rovně, namísto směru k Bosporu. To bude snad situace našich slavíků. Ovšem, jen těch východních, a ještě – kdoví jestli… Možná ani to ne a tahové rozhraní se nás týkat nebude. Vyjde na Slovensko.
Jsou to aktuální úvahy, protože kroužkování druhu přeci jen cosi přináší. My nemáme pro moravský sektor zatím výsledek z podzimu, který by vedl na jih (a z Česka už vůbec ne). Ptáci se snaží putovat západně pod Alpami, pak cestu zalomit proti Dunaji a vletět Francií dolů. Tedy jihozápadní cesta. Jarní návrat řešit teď nebudeme, nedočkavost ptačích toužení postup zrychluje u některých příměji. Toť ovšem obraz, který nedrží odolný rám.
My ale dodnes opravdu nevíme, co se po cestách slavičích etap odehrává. Nejsme jim po boku a nejde tedy vykrádat operativní ptačí rozhodnutí. Hlavní proud je už ale jasný, a to bych mohl snad již vysázet do stránky tučněji. Jakoby by slavíci znali alpské obtížnosti, snaží se velehory míjet na odletu.
My ale přeci jen zkusíme zvážit přilétání. Důkazů „od hliníku“ příliš není, a spíše staršího data. S čím lze z literatury souhlasit – zastávek bude míň a kratší. Dva faktory tomu jdou vstříc: již zmíněný spěch z potřeby hnízdit, ovšem i úroveň občerstvoven. O tom se nemluví, důležitá je neméně. Oprosti vysmaženým místům letních postupů jihem Evropy, nyní je potravy daleko víc. Nemusí tak být po Africe, vážíme kontinent náš. Sleduje-li člověk kondici prvních navrátilců (až na výjimky samečkové), je ucházející. To znamená, že tělo není zdecimované, avšak – kam se hrabe na později se vracející samičky. Jsou připraveny poctivě. Ono taky ze strany bouřících samečků mnoho času k vybalování kufrů nemají. Tam ještě záleží (abych byl přesný), co tuzemské jaro. Jak to je v každém jednom roce předestřeno (vztaženo k počasí a především vegetaci).
Všechno zde zmíněné mne a mé slavíky za chvíli čeká. Za sebe říkám: „Připraven jsem“. I když se zase chvílemi budu omlouvat. Za mnohde naprosto zbytečně zmlácená keřoví (tentokrát mi přijde, že hitem je zejména dobývání dřevní štěpky), za domovy, které jsem pro ně neuhlídal.
******************************************A gratulace panu Zdeňku Svěrákovi. Za všechnu moudrost i naději, kterou „pobytem“ mezi námi způsobil. (Včerejší oslava byla v éteru přenádherná).
