To už dnes neplatí. K bádání mladých jedinců u slavíků už je materiálu dostatek. Zařídily to noční odchyty.
Dávné evidence okroužkovaných slavíků představují zejména adulty, prostě se „chodilo na slavíky“. Z Prahy spíše jezdilo, jak se dočteme ze vzpomínek M. Nevrlého. A kroužkování většinou končilo momentem, kdy slavíci na hnízdištích zmlkli. Dnes je to jinak. Někdy působím tak, že bychom mohli být přeci jen dál, ale málo jsme zas tak neušli. Stačí rozlistovat knížku třeba od pana Jirsíka a přes všechnu vloženou poutavost – jsme jistě dál. To by ale mohli zde doplnit hledači další, kde třeba dnes jsou vlaštovky? Nemyslím opravdu jenom překopání psaného o přezimování v bahnech rybníků. Geolokátory to třeba vidí jinak. Znáte senzaci, jak od jihu vlasti vlaštovky odletí k východu a přiletí ze západu? S přenocováním na „sloních“ travách po Africe?
Prvních šatů slavičích mám posouzeno opravdu dost. Některé fotky jsou horší, ale zápisky dopovídají zbytek. Je fajn zaobírat se obrazem značně okoukaného rámu. Občas jej ze skoby sundat a přesvědčit se, zda není nějaká tajnost ještě vyčuhující zpod lepenky. A smát se nad flekem stěny, jak že tam malebnost visí už dlouho! I se dál těšit. Že až zima odejde, až místa procitnou, že ještě nového možnost je trošičku najít. A i kdyby už tolik „nepřisypalo“, kolem je příroda v upřímném souladu s očekávaným. Krajina rozkročená natolik, aby ji zvědavost v náporu neporazila.
Tak, hezkou neděli, a ona zas přijde další. Uvažte, po novosti už pěkných let máme i sobotu pro všechny volné kroky. Vždycky tak nebývalo, dobře to vím.
