Stojí přede mnou v parku lidé a já jim vyprávím jak je zajímavé sledovat tah ptáků. Přes noc se stalo něco zvláštního. Polehlo rákosí pod tíhou vody, teplota vzduchu byla tři stupně, strašná mlha všude. A ráno ptáci nikde. Čekal jsem se sítí v proluce schválně vysoko k poledni a kdyby se nepřiplížil jeden jediný rákosník zpěvný asi v devět hodin, fakt tam nebylo nic. Vedle na čihadle taky tak. Dva zlákaní slavíci z noci a to bylo vše. Čekal jsem co se bude dít. Nepamatuji, že bych podobné zažil. Pak se museli ukázat místní, to je jasné. Bažantí omladina, úpolníci pod náspem hromadně chystali nějaký doběr, strakapoud volal odněkud z cesty, tři mladí ťuhýci začali lovit u dráhy. Vlaštovky od Zvolínku, kde nocují, zastavily nad parkem a našly v mladé termice hmyz. Hned byly u nich jiřičky. Ale to rákosí a vrbiny vedle byly prázdné dál.
Buď mám nějaký mentální výpadek, nebo se „rákosí“ muselo zvednout (asi v noci) a zmizet po cestě dál. Jinak to není možné. Včera rákosníci normálně byli a předtím samozřejmě ještě víc. Takhle fungují odlety? Třeba jo. Bojím se podívat do sešitu, opravdu tam jsou tři okroužkovaní ptáci. Ti jmenovaní. Jakoby na konci scházela nula. Musí to být něco na pomezí kolosálu a neskutečnosti, ten ptačí tah. Všichni zkoumáme hory a přelety sedly a v nížině se dějí takovéto podivnosti! Když nebudete chytat nataženou sítí a filtrovat třtinu, tohle se nedovíte. Co bude dneska? Vůbec nevím. Trvale vymeteno by být ale nemělo, protože z historie tady čtu o slavících tmavých. Loni, předloni – roky předtím, chytali se.
Úplně příjemně tam před ránem není. Kosa jak v Rusku. Vlhko, že sítě se musí oklepávat pořád dokola. Dokončit jízdu ale musím. Ještě osm dní..
