Pojďme k nadpisu, abych z toho hned prvními větami nějak vylezl.
Zamilovaní do prázdnin, do displejů, do cestování, do doplňků fakt dobrých značek, do čtení nebo cestování, ale hlavně – do ornitologie! To mi vychází teď tady u „sdělitelna“, kde sedím, protože mám hrst informací o mne podobných. Tak vám gratuluji a palec k obloze posílám i všem, co neznám. Stačí vlézt na stránky české ornitologie. Jste všichni dobří v tom směřování. A zůstaňte při peří, potřebujeme se navzájem. Jenom ty ornito-parky! Kolik jich už žije. A správci hned dva, co seděli i u mne tady v kabinetu, když cestu začínali. Kryštof, Pepa. Buďme zamilovaní do posledního okamžiku, co skla s řemínkem dovedeme k očím pozvednout!
Lítám v tom dávno i já. Já to mám násobné o vztah ke krajině těch ptáků. Je i moje, protože jako oni, i já z ní vzešel. Vracíme se tam tedy všichni. Já pérující na kolech, oni položení v křídlech. Zpívají o ní – a já vlastně taky. Vztah jako řemen.
Slunce vyšlo i pro dnešní den – a i kdyby bylo snad pod mrakem, bude naše. Nechci tu stavět nějaké kázání, ale jen využít předplaceného a říct: „Dokud v tom vlaku tlukoucích srdcí hřejeme lavici, v notách radosti se zmáchejme, co to jen půjde!“
P.S.: Chodí teď na slavičí stránku dost lidí a tedy od poselství mého očekávám pořádnou údernost. Kdyby jenom pět dalších vyplnilo přihlášku mezi nás, cíl byl stižen. A pojďme těch „pár“ zbývajících křídel po planetě pořádně chránit!
