Vždycky mne to zajímalo. A přestože v tématu spoustu let hledám, zdaleka jsem fenomén neovládl.
Jarní návraty pěvců běží i v tomto čase, stále přesuny fungují. Dvacátý květen neznamená na migračních drahách pěvců klid, ještě vše nepřelétlo. Změnit se stav může i na slavičí lokalitě, i když asi vzácně. Zato takový rákosník velký, to byl v síti zážitek. Nejsme jeho hnízdištěm, prostředím určitě cestoval. Nejspíš půjde o samici – kam letí s tím stupněm tučnosti, nikdo neví.
Nevidíme ani do jiných druhů, co se na lokalitách děje. Až když má takovou člověk spíš jako vlastní zahrádku a pod dohledem, zažije víc. Potřeboval jsem pověsit síť, abych okroužkoval přibyvšího rákosníka zpěvného a nedávno usazený pár rákosníka obecného. To se povedlo, ale přichytil se další modrák – kolikátý už? A dokonce samička s hnízdní nažinou. Byla ke kroužkování.
Říkal jsem si včera, že jich ve slati poskakuje nějak hodně a překvapení je na světě. Musel by na místě člověk sedět po celý den v skrytu, pak by měl přehled, ovšem za dva, tři dny by musel znovu. Pro přehled aktuální. Z toho vyplývá ku mne dlouhý bič ve smyslu, že návštěvy slavičích plácků pro schytávání dospělých jsou hrubě nedostatečné. Co se po nich děje během hnízdění, nepozná se. Pokud si ovšem začnu takto podobně rozviklávat letitý sběr zkušeností, mohu v sedmdesáti začít specializaci jinak. Je pravda, že letos jsem dal rezavé slavíky v parku pod drobnohled a dějí se docela věci. I kolem párů, které vedou zaběhlý manželský vztah.
Když potom z podobných nálad vystřízlivím, jsem rád, že vedu bádání, jak vedu. Chyb mnoho nebude, výsledky ověřuji, spíš pár věcí očím uteče. V tom tuším neúplnost, a to je případ i dnešního modráčka, loni někde narozeného.
