Jako v televizi, když šlo o peníze. Vyplatí se, nebo ne? My ale tady s krajinou volbu nemáme a o prachy jde až v poslední řadě. Teploty letní, noční nad nulou, stromy nevydrží nevnímat. Háj bouří v poupatech, mirabelky podél cest odkvétají. A slavík se ubytovává. A v bousovské kotlině už není sám.
Ohlášen je ke všemu ještě i van ze Sahary se spadem písku. Přichází později, ale bude. Nahoře nešlo o prachy, tady nejde o písek. Ptáci se svezou. Týkat se bude hlavně dvouletých slavíků, jsem zvědav. Ti nemívají zkušenosti z cest, může výhoda klidně i propadnout.
V parku pro přírodu na okraji města Dolního Bousova už jedenáctého plápolal ve vzduchu drobný sameček otakárka ovocného. To je k mé hlavě jako k těm ptačím vítr od Sahary. Veleradostné. Už jako kluk se síťkou, když tu tento druh otakárka nebyl, jsem toužil jej uvidět. Z obrázků jsem ho znal právě na květech slivoní a trnek. Ne tedy druhou generaci později, co dnes přilétá k motýlím keřům, tu časnou, jarní. No a tu vidím tedy vůbec prvně u nás. Děkuji za splněné přání! Jinak z motýlů je po Slavičím háji teď hodně bělásků hrachorových a řeřichových. Patří oba k drobným, oba jsem jako kluk znal. Ti přežívají.
Aby nebylo všechno jen k ozpívání, do oplocenky se dostala nějakým způsobem nedávno srna. Jestli to tahleta škodná dovede přeskočit, nebo co se stalo, nevím. Cestou zpět se rvala do branky tak dlouho, až dráty z úvazků na rámu povolily a zdrhla. Stačila za pobyt ožrat pupeny z buků, takže už vím, co znamená ochrana proti okusu zvěří posypem. Co se dá dělat. Buď stromy obrazí ze záložních, nebo pojdou. Chtěli jsme kolem samá zvířátka, tak je máme.
V lese je dokončeno, ale ke Kotelské strouze jsem tedy ještě sešel. Chvíli se dívat. Bylo místní jaro, zeleň v nejmladších odstínech, slunce dosud prostupné, voda se leskla. Řeknu vám, to jsou ale opravdu kotle. Potok stékající z Jičínské pahorkatiny k Polabí proryl kdysi masiv a takřka zmizel v zemi. Je všem asi jasné, že kolem hnízdí střízlíci, ti tohle obdivují. Strouha má místy sešup, je na co se dívat, čemu naslouchat. Protože samozřejmě zpívá. Do lesního ticha vtékají noty pospíchající vody. Jenom je rovnat do osnov. Uvědomil jsem si, jak Dolnobousovsko pořád málo znám, vždyť v této oblasti jsem skoro nebyl. Příšerné. Dávám si ze znalostí takovou lepší pětku.
Kdo máte ode mne „slavičí knížku“, připravte se. Noc velkých ohňů brzy propukne!
