Ještě dlouho budeme hledat odpověď, proč se slavíci doopravdy kříží. Proč v hybridních zónách se mnohdy přikloní k možnosti zahnízdit s „odlišným“, než aby využili nabídky „vlastní krve“. A jak se zjistilo v zahraničí, dovedou měnit druhově odlišné partnery mezisezónně. A což teprv tací, jenž k druhovému nesouladu sleví daleko od míst společného výskytu? Co teprve ti, kteří se mimo hybridní zónu ve zpětných kříženích množí úspěšně dál? Ano, takový je i případ z roku sedm nového století od Bakova nad Jizerou, kde potvrzený samčí potomek od druhově smíšeného páru zahnízdil se samicí slavíka obecného a vyvedl potomstvo – opět na vzorku doložené – zpětných kříženců. Ano, daleko od míst společného setkávání slavičích druhů dochází průkazně k podobným situacím. A jak znovu napovídají zkušenosti odjinud, nejsou výskyty vzácné. Jsou-li zpětnými kříženci (nejspíše ano) i slavíci nesouladu všech znaků pouze mírného (nebylo dobádáno), pak se zpětné křížení do samého vyznění zkraje druhově čistého smíšeného páru zakladatelů odbývá poměrně často – a kdo ví – možná i častěji právě mimo hybridní zónu.
Než zde takového potomka připomenu obrázkem, ještě si řekněme pár slov k determinačním znakům: Úvahy zrají jako hrušky, aby se jednoho dne propadly k zemi. Takové, které se nestihlo sklidit. Ukazuje se, s tím jak studijního materiálu na disku přibývá, oč složitější úkol to pro žebřík s košíkem je. Už to kdosi vyslovil: „Čím více toho vím…“
Teď o tom píši k čtenářům pro květnový časopis Receptář: „Slavíci o sobě mluvit moc nechtějí“, říkám. A Jirka Formánek v čase mé zkoušky a přihlášení k specializování pronesl bez otálení: „Příteli, slavíci jsou ale těžkej druh!“. Škoda, že to pan doktor nemůže uvidět dnes. Kam jsme to došli, jakou měl při kulatém razítku pravdu.
S ohledem na nadpis dnešního vstupu už jen přihodím, že fenomén zpětného křížení je hlavní příčinou, proč klíčem k určování tuzemských hnědých slavíků nepůjde při odemykání úplně snadno točit.
