Než pověsím mezi kroužkovací výsledky pro slavíka obecného u nás svůj první zástih v zahraničí (je na řadě), pojďme k jedné aktuálnosti.
Odbývá se daleko od nás v rovníkové Africe, v Keni. Právě teď, na konci listopadu, tam přilétá starým migračním koridorem ohromné množství slavíků tmavých a zpěvných rákosníků. A stanice, kroužkující, krom jiných, i tyto druhy nám známé, má se co ohánět. Jednou to přijde, osobně tomu věřím. Tak jako se děje už dlouho u rákosníka zpěvného, i tmavý slavík sem s jejich kroužkem jednou přiletí. A my budeme propojeni s tou parcelou divočiny pod Kilimandžárem. Teď tam přilétají a protahují dál. Cílem je oblast ještě o něco jižněji – Zambie, Zimbabwe, Mosambik – se tam nacházejí.
Ptáci, co letí opakovaně, co už v Africe byli, ti cílů snad už i dohlédnou. A zastaví se v nich déle, než tomu bylo po cestě v místech přestávkových. I když i tato místa jsou zvána dnes v podstatě souborem zimovišť, protože pobyty v nich krátké určitě nejsou. Proto i odletová křivka po světě má tak dlouhý čas trvání. Ne. Nikdy nebudu obdivu prost, držím-li v ruce tohoto slavíka. Je-li mlád v létě – vím, co ho čeká. Pokud má roků už víc – vím, čím si prošel. A on se krčí, hnědýma očima patří po kleštích, kdy neví (to vím jen já), že cestu, kterou odněkud letí, vůbec netřeba odpískat. Povede za chvilku dál.
Už jsem to zmínil posledně, je hezké na ně myslet, když tady nejsou. A jestli jste dočetli až sem, víte, že to tak dělám.
