Díváte se venku občas na teploměr? Kdo vidí dál, dohlédněte zítra přes hranici do Rakouska. Co ale naše příroda? Přijdou Pankrác, Servác a Bonifác, napřáhnou ruce – a udeří. Bude po legraci..
Pamatuji, jak na kraji března tály závěje. Ale pozor, vody je v krajině letos dostatek. I bez závějí.
……………………………………………………………………………………………………….
Seděl jsem na lávce přes potok a myslel na naše modráčky. Prostředí jsem jim natolik vyladil, že by se usídlit mohli i dva. Funguje to u slavíků tak, že k naplno zpívajícímu jedinci se v pozdějším čase, kdy už je spárovaný, přifaří samec jiný – lichý. Byla by taková věc pro něj ve smutku, může se ale stát, že z pozdně protahujících mladých samiček některá jeho zpěv za nočního přeletu nad Klenicí nabere. Rázem je po smutku a my spočteme nakonec páry dva. Jak již jsem uvedl, biotop si na ně věří.
Nemyslím, že modráčci budou čekat s přílety za půlku března. Komu však věřím – pravým slavíkům. Tam rekord ani letos nepadne. Oni jsou zvláštní. Přitom samičky musí jasně vidět, že přilétají do něčeho úplně jiného, než jejich báby. Proč si to v hlavě nepřestaví? Neuspíší? Pokud se u nás bude hnízdit jedinkrát za sezónu, mají času pořádnou fůru. I na pokusy opravné. Včetně pelichání, mohou být před koncem letních prázdnin klidně už okolo moře. Co kdyby změnily počet hnízdění v roce? S korekcí příletu by to už šlo.
Odpověď necháme na nich.
