Rok jedenáct! Nevím, jak to máte přátelé Vy, ale já chystám změny! První co se uděje, chystáme s Tomem novou řadu PF, však za pár dnů uvidíte. V novoročním předsevzetí si prodloužím rozhodnutí nechlastat a upřímně bych chtěl být i pečlivějším, třeba nový diář začít odtrhávat poctivě každý den! Ve výzkumu slavíků chystám jeden velký návrat – to proto, že pod stromečkem jsem našel dalekohled. Nikomu jsem to neříkal, ale já jsem byl jeden z mála, kdo přes deset(!) let nevyužíval v ornitologii dalekohled (taky mne s ním nikdo z Vás nemohl vidět, ani na VPZ – divím se, že se mne tam na to nikdo nezeptal). Nějak jsem ho už nepobral, ono těch věcí co táhnu se sklopkami a motyčkou, je víc než dost. Teď to změním! Optika je lehká, ale výkonná (budu ji mít rád) a využiji k odečítání barevných kroužků. Požádám mládence v Praze, abych směl se vrátit k přídavnému značení plastem a zkusím se podívat na slavíky znovu z jiného úhlu. Přátelé v Krkonoších barvy pro „slavíky“ dávno vyzkoušeli s úspěchem (viz Sylvia 2010), tak se k tomu vrátím i já. Takhle vypadají moderní vyzkoušené kroužky.
Dříve jsme používali brčka od nápojů a taky to nebylo špatné. Kontroly po roce doložily, že použité barvy „držely“ i kroužky byly v pořádku. Optimální to bude samozřejmě pro samce a nepochybně v prostředí, kde okrsky spolu sousedí a zkraje se i přechodně prolínají. Dál je budu však muset chytat, to pro posouzení dat, peří i vzácných parazitů. To jsem tu ještě nezmínil a nevím, jestli už mohu. Je konec roku – udělám to! Až budete kolem Silvestra brousit po internetu a bavit se nabídkami „mouder ve vzduchu“, prolezte i historii slavičích stránek a nastudujte řádně „Kněžmostského slavíka“. Klíšťata, o kterých jsem tam psal – bude to asi opravdu síla! Odborník na problematiku, jenž se pro sběr u nás zastavil soudí, že nemůže jít zcela jistě o klíště obecné! Sám si vzpomínám, klíšťata opravdu byla jiná – africká? On takové, třeba od rákosníků, už zná.
Zkusme na ten, rýsující se a pro slavíka skvělý objev, nahlédnout jinak. Šlo o dvouletého samečka a chycen byl 27. dubna. Neznám (ale Ivana se na to zeptám) zatím cyklus těchto klíšťat, bude to však pro mne důležité. Zejména ono velké – napité (dvě menší mohou být obecná, někde z okolí) naštěstí nestačilo cestou odpadnout a zajímá mne právě přibližná délka pobytu na hostiteli.
Vzhledem k tomu, že je to vůbec poprvé, co jsem zjistil takovouto věc, ptám se: „Mohl ten dvouletý pták ze zimoviště spěchat? (Na dvouletého je to přeci jen rané příletové datum). Odpustil si většinu zastávek v Evropě? Mohl spěchat ještě nějak víc, když u starých slavíků (kteří také tak nějak dost spěchají) jsem nikdy modrozelené klíště nenašel?“ Bylo to „o fous“, klíště už moc nedrželo. Ivan slíbil, že determinaci – v mezích možného – urychlí, snad ještě letos budu vědět víc! Pro mnohé z Vás je to jistě úděsná představa, ale byl by to pro mne znovu krásný dárek k Novému roku. Výzkum by si připsal zase nějaké ty body do hodnocení, protože Ivan publikuje velmi fundovaně a s velkým dosahem.
Od barev pro slavíky jsme sice už někde jinde, ale mám ke konci roku dobrou náladu, další „velká věc“ se totiž rodí ve spolupráci s odborníky na hybridizaci slavíků – Radkou a Jiřím. Vyjde nám to také? O tom se ale radši ještě rozepisovat nebudu. Byl by to však skvělý rok pro partu lidí kolem slavíků. To bychom si rádi zasloužili!
Velmi bych si také přál, aby „rezaví“ slavíci zněli v českomoravskoslezské ornitologii tak, jak si vedou modráčci – zejména krkonošští! Aby slavíci obecně, byli v naší novodobé ornitologii znovu nepřehlédnutelní tak, jak se to dařilo v daleko skromnějších podmínkách třeba Vladislavu Hájkovi na hnízdištích jižní Moravy. Rozhovor s ním, který jsem jako začínající specialista tehdy jedním dechem lapil, někdy tady v ohlédnutí představím. Zima bude k tomu ještě dostatečně dlouhá.
