Vítám vás na blogu, milí sešlí!
Protože kukačka vzbudila posledně ohlas, dám pro osvěžení ještě dva druhy, které jsem v neděli pod jezem Červenského rybníku do sítě chytil, okroužkoval a vrátil na svobodu. Slavičí sousedé. Pro ty, kteří s námi šli na VPZ k Jizeře a neviděli tento druh, nabízím teď jakési „bolestné“.
Samička ledňáčka, asi nehnízdící (z nažiny měla jen jakýsi náznak) – loňské mládě
… a druhým je konipas bílý. Ten hnízdní nažinu měl.
Chtěl jsem si užít vzpomínek a tak jsem „slavíkařil“ v místech začátků.
Kdo by se ptal po bousovském veteránu slavíkovi – je tam nějaký vychytralý pěvec, ale přelstil mne.
Nevadí mi, že místo vykáceli, teď se otevřelo a za chvilku zmladí z pařezů. Bude tam docela jiná skladba ptactva – no a žluvy, ty se přestěhovaly k slavíkům do svahu na dub.
Seděl jsem tam zvečera, roztáhl starou síť, kterou jsem dostal na památku po železnobrodském Jarkovi K. Má toho hodně za sebou, ale občas ji vyvěsím. Tady se mnou Jarka kdysi chytal, když se vrátil z Austrálie domů a chtěl si okroužkovat slavíka.
Seděl jsem teď na pařezu po těch 80ti letých topolech, slunce se ohýbalo za hřbet rohatských Hor, díval jsem se do proudu Klenice a brouzdal ve vzpomínkách. Poslouchal šedé lejsky, teď se teprve vrátili. Jsou to úžasní ptáci!
Seděl jsem tam a říkal si, jestli by nebylo lépe jít ke kovadlině a pro lidi makat. Mám někdy podobné pocity, je to strašných hodin! Pak mi ale přijde, že slyším hlasy, které říkají: „Klidně Pavle zůstaň sedět, stojíme o tebe, za chvilku uvidíš.“ Poslechnu a znovu nelituji. Pak koukám k Továrním nádržím na rybáře, jsou na tom podobně . Budou v tom asi ty samé hlasy!
Vzpomínám, jak tu stávaly břízy v dvojřadu a na nich čarovějníky. A kolem kalousi. Rostli podél cesty kozáci a pod břehem hnízdili právě zmínění ledňáčci. Tahle samička měla zobák od šupinek. Je vidět, že na ní dobračka Klenice neškudlí.
Jako rybář jsem tady v tůních chytal stejně, jako teď ona. A pak sem vodil mladé rybáře. Kolik pak dnes těm „klukům“ vlastně je? Hlásí se, jdou-li s dětmi kolem. A někteří zase rybaří!
Vracím se k Dolnímu Bousovu rád, ikdyž mnohá setkání mi čas už zarazil. Zůstal mi kraj a Klenice. A slavíci! Teď tam jedem ve čtvrtek – co kováři, natáčet s rozhlasem o slunečních hodinách, které jsme probudili na fasádě školy. Tak snad hosty u rybníka na chvilku zastavím.
Přichází teplá noc. Přes rybník jdou bahňáci, slyším je nad hrází. Tah bude končit, je vysoké datum. Chytával jsem vzadu na kose v osmdesátých letech do vrší. Bývalo to vzrušující.
Balím věci, v autě ještě sklopky přepočítávám nahlas (stárnu) a zvedám kotvy k Hornímu Bousovu. Slavík se rozezpíval. Vůbec mne to nepřekvapuje!
A dobrá zpráva na konec!
Společnost, opravující železniční most, nabídla pozastavení prací než slavíci vyhnízdí a jakmile dám vědět, práce obnoví. Tak to je velmi slušné počínání a není to jen tím, že jsem tu se slavíky populární. Ikdyž vím, že dveře k jednáním to docela pootevírá.
Děkuji tedy tamnímu opravárenskému podniku za ohledy, příklad se mi brzy velice hodí.
