Kdyby tomu bylo podobně po Evropě, věděli bychom o slavících o mnoho víc. U nás se najdou totiž už lidé od kleští, kteří na slavíka s chutí nalíčí. Nemám je spočítané, ale bude jich docela dost. A zájem postrkuje téma pod lupu.
Píšu se tady s tím úvodem proto, že dnes opět dorazil kontrolní odchyt mnou kroužkovaného slavíka. Z oblasti loňského výjezdu, kdy jsme v létě zachytali kol Velké Jesenice. Na dohled ohromné vodní nádrži Rozkoš. A jak jsem kolegovi v poděkování už napsal, slavíci „z noci“ se počítají dvakrát. Shodli jsme se ve všem důležitém na kartě zástihu, Petr navíc doplnil hnízdící samici. Ono už loni to na ni z biometriky jasně mířilo. Pták byl nalákán z noci u Staré řeky, (prvně) hnízdí o 4 kilometry jinde.
Sám jsem si včera kontrolou též „dohnal“ podobný výsledek tady, ovšem je to slavík, kterého jsem již loni usazeného v ruce kontrolou měl. Je z roku sedmnáct.
Téma tohoročních ptáků je ohromnou neznámou u slavíků, a jasné už teď, že hledat je co. Navíc – chytání v noci s podporou je disciplínou emotivní a silně návykovou. Už teď je ovšem jasné, že úkol by to byl pro široký tým lidí. Nejen ptáky v létě okroužkovat, ale především v sezónách následných aktivně hledat uplatněné. V oblastech či kdekoli mimo ně. Kdyby nadšenců přibylo, posílí šance, že i já podobnou radostí oplatím jim. Kroužky nerozlišují, kdo je vlastní. Zda se u někoho mají líp a odstartovávají svižně k stopované, nebo se válí po šuplících v igelitu manufaktury. Jedinečná ražba na slavičí nožce v ruce kontrolovatele žije z náhody. A náhody – jak se zdá – začínají zájemce tu a tam navštěvovat. Ruce si musí mnout pověřovatel, to jemu do databáze vstupují poznatky přepotřebné. V rozhodnutí svém – vypovídat. To to trvalo!
