Web: http://fkcso.cz/chs/aktuality2018.php, který přináší už roky zpravodajství z odchytů na světlo pro účely kroužkování v Červenohorském sedle Jeseníků, vás může obohatit o pohled do podzimní migrace ptáků.
Letošní rok je v tamních pokusech nachytat zatím skoupý, nejslabší. Věnuje se tomu i poslední poznámka jejich blogu.
Zkusme si tady na slavičí stránce učinit určité porovnání, vezměme si z hor motivaci k pohovoření o slavičím odletu letos do zimovišť, pojďme zmínit i ptáky k hlavnímu objektu přichytané, spolutáhnoucí.
Nemyslím si, že ptáci k moravské horské překážce teprve přiletí, ti vyhlížení. Že jsou trvajícím teplem opožděni. Většina z nich bude dávno pryč, jen táhli jinak či jinudy, nebo snad horami kdekoli rozptýleně. Jsou ale pryč a už nepřiletí. Objeví se možná ti, kteří jsou s tahem zrovna „na tahu“ – ti, kteří mají průlet nastaven do přelomu měsíců a celého října s listopadem. Domnívám se tak už podle odletu a průtahu slavíků. Podle kolegy Jiřího, chytajícího v tzv. Sedélku na Zlínsku i podle situace za okny.
Podle infoservisu ze zlínských Biskupic mi přijde, že skladba migrantů a počty jsou obvyklé k letům předchozím. Slavičí tah se stihl odbýt rovněž v tradičním termínu (převážně o prázdninách). Že odletět dokázali i staří velmi svižně (pro úspěšnou hnízdní sezónu a od toho odvislé přepeření), dokazuje onen zahraniční nález v hnízdě ostřížů jižních v Africe. Datum je dokonce překvapivě časné. Jinak řečeno – ptáci, kteří to měli v letitých scénářích, podle mne odletěli.
Nyní je čas hnědých bramborníčků, (posledních) obecných ťuhýků, mizí vlaštovky, objevují se skupinky prvních pěnkavovitých též v tradičním čase.
Ťuhýk obecný a bramborníček hnědý. Oba chyceni sklopkou na tradičním tahovém koridoru Chlumín, na Kněžmostsku.
Bramborníček černohlavý, chycený sklopkou k odchytu chřástalů.
Problém chytání v horách se ukazuje s pěkným počasím. To platilo v Krkonoších, na Rýchorách, k zažití na Šerlichu a nejinak to bude v proluce mezi Jeseníkem a Šumperkem, kam webový odkaz v úvodu zve.
Osobně jsem přesvědčen, že ptáci ve vzduchu jsou, táhnou ovšem natolik vysoko, že i nad hřebeny se komfortně rozptýlí a efekt „chytacího trychtýře“ se nedostaví. A nepodaří-li se přehrávkami a svícením pro jasnou oblohu ptáky stáhnout a přibrzdit, nejsou k nachytání ani ráno. Pěkně to ilustruje jedna ze situací nedávné chytací noci, kdy během tří hodin popůlnočních se ukázal tah v plném rozměru a probarvení.
Kolega v kovárně vzpomínal, kterak kdysi v horách sousedních za podobně lakomé noci posvítili výkonnou svítilnou nad hlavu a kdesi vysoko se křídla opravdu leskla. Je třeba si uvědomit, že mnoho ptáků a slavíky nevyjímaje táhne nocí v tichosti. Oproti tomu drozdi se ozývají kontaktními hlasy a takové červenky pouze v tísni, způsobené náhlou nepřízní počasí.
Ne všichni ptáci však cestují vysoko. Za denního tahu třeba sýkory nejčastěji proletovaly sedlo Tvarožníku po vršcích zakrslých stromků od jedné zastávky k druhé. I za noci to dokáží mnozí a tak nelze říct jednoznačně, že jasná noc v sedle hrozí neúspěchem. Nikdy však za takové nebudou ptáci „sněžit“. To dokáže a ještě za určité konstelace – podhůří nevyjímaje (kde ptáci se formují) – pouze mlha či déšť, zřejmě i (pro chytání) příhodný protivítr a fáze podzimu, kdy před přicházející zimou některé denní druhy volí i přesuny v noci zřejmě na úkor denní obživy či odpočinku.
Podzimní přesuny opeřenců vzbuzovaly údiv lidí odedávna. V horách či podhůří byly nápadné zejména druhy pospolité či v letu se ozývající.
Ornitologické sítě v Krkonoších se tahaly při známé Akci Balt již dávno v minulém století. Ovšem teprve kvalitní technika k nalákání a i ta odchytová umožňují dnes přeci jen víc vidět a vědět. Cesta za poznatky definitivními však bude ještě dlouhá.
