Hnízdní sezóna včetně namlouvání je pryč. Kdo byl tou, která hnízdila pod výpustí s „Hvězdou Slavičáku“ se už nedovím. Slavičí rodiče pelichají, jsou ve fázi nedlouho před „propadnutím se do země“, s nadějemi je už pár týdnů konec. Ne, že bych snahu neprojevil, nejednou jsem se pokoušel místo prochytat. Během hnízdění jen zpovzdálí „na náhodu“, po vyvedení mladých přímo na lokalitě. Nešlo uvěřit, že slavičí matka může v prostředí někde přebývat. Až jsem si opravdu myslel, že nápor nepřežila. A umocnil dodatkem, že stejně by už asi byla odvelena kamsi do vyhnanství. Hnízdiště bývají zejména za parných dnů po hnízdění vyjedená, málo tam zbývá pro jednoho. I mladí se klidí, tam je ovšem důvodem „poznávačka“. V místě zpravidla pelichá samec. A veterán pod hrází to dával znát i pokřikem občas navečer, když jsem pracoval v sousedství v mladičkém lese.
Včera v dochytávce noci po dni před setměním věším síť i pod přepad. Chytí-li se cokoli rezavého, bude zajímavo. A opravdu bylo! Staří slavíci v časově středové fázi pelichání vypadají jako brambory. Ovšem, žádné z tržnice rané – vyblýskané, takové ty svrasklé s výhony těsně před vyhozením. A takový se uprostřed sítě ve směru od maliní krčil. Jenže jsem si říkal v šeru, že jde o sezónní rozlučku s matadorem. Že si ještě před Afrikou naběhl. – Vůbec ne! Ohromná badatelská klika mne potkala a padají všechny představy. Vždyť je to ona! Kroužek si nevymýšlí – a hned přepínám do vzpomínek. Jde o partnerku z roku ´24, to už byla s ním. Byly jí nejmíň tři roky. Loni se nic nepovedlo, ale je jasné, že v místě byla a soudržnost páru běžela. Letos tedy sto %%. Výsledek jako hrom, a na poslední chvíli! Zcela nečekaně, to je jasné. Šanci vědět, jsem před týdny rázně odpískal.
Mám tyhle momenty rád. Chutnají po nektaru z hluchavek, když se za kvítek zatáhne, možná to znáte… Na konci roku, když celý „rezavý“ film promítám nazpátek, v podobných vteřinách vesluji emocemi. Pořád to tam je, pořád to dovedu prodýchat znovu!
