Slavík tmavý je v české krajině vzácným úkazem. A to ještě většinou odněkud přibyl, u nás se nenarodil. V hnízdní době účinkuje ve smíšených párech se slavíkem obecným, pravé hnízdění druhu bylo doloženo pouze jedinkrát. Zvýraznil jsem, protože se donekonečna opisují nesmysly a uvádí se jako hnízdící hned několikrát. Kdysi jsem byl pověřen úkolem posoudit tyto záznamy a všechny, krom toho od moravských Záhlinic, jsem musel vyřadit. Ten jeden ale platí, je doložen věrně.
Pro kroužkovatele jde během takového setkání o radostné momenty, slavík tmavý je naprosto jiný. Pro terénního ornitologa mám též dobrou zprávu, hlasově se projevuje také odlišně.
V jarních záznamech je ještě daleko vzácnější než z podzimu. Průtah přes naše území je velice rychlý, zpravidla tichý. A nepočetný. Podzimní, odbývající se nad naším územím v čase školních prázdnin, už představuje jedinců víc, ovšem tady už je vše bez zpěvu docela. Početnost zástihů limituje skutečnost, že druh je hnízdním rozsahem situován severně našeho státu, ve smyslu – mírně k západu, na sever a výrazně k východu. Vezmeme-li, že odlétá z hnízdišť k Nilu, je jasné, že českou zemi v centru Evropy příliš neprotíná. Naštěstí jsou tu přesuny prvně letících mláďat, naštěstí jsou tu jedinci ze západního okraje rozšíření, takže přeci jen setkání jsou. Text kotvím především pro oblast zdejšího Polabí, je jasné, že čím více k východu – tím více ptáků.
Ve správnou dobu na správném místě! To by si všichni, koho baví být úspěšným, měli nechat vyšít na prapor. Vytučněná pravda se používá též v negativu, to sem ale opravdu tahat nebudeme. Budeme užívat formy vložené. A pojďme za čerstva ještě pár větami k obsahu dané věty.
Je konec července a noci se krátí. Ty srpnové budou přečasto v mlze, hlavně nad ránem. Sítě budou zlobit, zvláště ty kvalitní z nenasákavého materiálu. Voda bude stékat k nejnižšímu úhlu ok a tam „strašit“. Krásné pro fotografa, k zbláznění pro kroužkovatele. Takový chodí, a zatáhnutím za konkrétní linku kapky setřepává. Daly by se vypít, jsou čisté. Uvážíme-li ovšem, že před tím opláchly pletivo mnohde pokálené, zkoušet nedoporučuji. A pak se rozednívá a čekáme, co bude…
Střihem se dostávám ke knize jejich kroužkování, kde vidět vlny průtahů meziročně. Čtení opravdu zajímavé. A přestože jsme v úkolu těžkém, jak vždy zarmouceně zmiňuji plastičnost živého materiálu a nejistotu soudů nad ním, ledacos podobné je. A naprostým svátkem k vyčkávajícímu je, chytne-li se slavík letitý. To je panečku do peří nahlížení! To jsou představy dalekých cest poutníkem již zvládnuté! To jsou báječné sny o hnízdištích někde kolem vrb či po olšinách, vodou sycených. S komáry, od hmyzu uslintanými listy všude kolem, s kraválem žabího společenstva, s krajinou jejich přirozeného výběru.
Tak, klidný víkend, a já sem pak fotku nějakou pověsím.
