Poslal jsem akci k registraci pozdě, takže ji třeba na seznamu ČSO nenajdete. Je řada důvodů, proč bude s velikou pravděpodobností od nás poslední. Času na ornitologii mám nejspíš víc než jiní, ale pořád se nedostává. Kdo v letech dalších bude chtít s námi pobýt, možnost má po dohodě. Park mu představíme, tak to pro zájemce funguje už teď.
VPZ v Slavičím háji bude od rána (7:00 hodin) v sobotu 2.5.2026 zhruba do oběda.
Ukážeme techniku chytání pro kroužkování, pohovořím o našich cílech v prostředí. Zajdeme ke Zvolínku podívat se na rybník, pak se otočíme a na radnici bude na hodinách před polednem.
Je dost dotazů na akci, jsem zvědav tedy, kolik z vás přijde. Je dost dotazů na slavíky – proč ještě „nejsou“. Do toho se mohu pustit třeba teď hned.
Letošek je v příletech zajímavý až podivný. Místy po hnízdištích nějaký je, často pak zmizí. Pro ten účel je vynikající, že obdrží značku, když už nechce zůstat. Třeba nám jednou zásluhou náhody poví o sobě víc. Odněkud. Třeba si uvědomit, že končí teprve druhá dekáda dubna. Ve starém století by byl po místech ještě napjatý klid. A ještě jedna věc k tomu: kdo ví, jak probíhala cesta vrškem Afriky. Slavíci sází na úživnost centrálních zastávek a pokud vlivem počasí se tak neděje, nepřežijí ono zaskočení či setrvají o mnoho déle.
Dnes jsem cestou z parku zastavil na jednom tradičním hnízdišti města na Klenici, kam vrátit by se měl prastarý pták. Hned vedle v ústraní se rozkládá skautské tábořiště, lokalita je Slavičímu háji na doslech. Pršelo. Déšť byl vyformován do přeháněk, takových těch voňavých, jak dovede spíše máj. Protože je u moci ovšem apríl, tančilo mezi kapkami slunce. Vše podle předpovědi. Mám místo moc rád a dobře je, že drží. Kvete tam později letitá jabloň a zalezu k ní úplně vždycky. Pro blízkost. Letokruhy na tom budeme zhruba podobně, souhlasila s tykáním. I letos se chystá. Jako u nás v parku – pozdržela květy polekáním tehdy. A dobře rozhodla. V poupatech stojí odolnější. Dneska jsem ale souznění odložil, od tábora slyším tichý zpěv. Do toho táhli po cestě rehci zahradní, i jejich je čas. Jak máme kukačku v parku, protahují. Slavík pak reagoval na moji přítomnost, jako by snad doopravdy měl být zmíněným matadorem. Síť obešel po druhé straně, kde ovšem číhaly pastičky. A na té nejbližší „klobouk“ už byl! Myslel jsem v skromnosti na některého rehka, bývají velmi hladoví, byl tam ale lapený on! Bez kroužku, loni narozený. Takže se domnívám, že večer, až přes otrhané oblouky Rachval rozbitou asfaltku přiklopí tma, popoletí od místa pryč. Uvidíme.
Na každý pád jsem ho vyfotil a klíšťata z očního víčka pinzetou sundal. To za zdržení.
