Zanedlouho to začne. Bude se končit. Vždycky to mám tak, že si říkám – už aby to bylo! A současně s tím – ještě by se aspoň kus července hodil! Výsledkem je kompromis, který sbalí sítě tak nějak poslepu automaticky a nebude hledět vpravo ani vlevo. A začne bilancování.
Čísla jsou fajn a nejsou ani letos nijak špatná, ale lepší jsou zážitky a fotky. Zapomenout nesmím ani na přání, čeho bych se chtěl z proběhlého dočkat, kdyby to šlo. Obrovský je též náklad pracovních hodin, to už dnes spočítat lze poměrně věrně. Bez tak ohromné investice by to ale nešlo, to mi je jasné řadu let. V minulém století to běželo jinak, víc odpočinkově. Technické možnosti nového století dění roztočily do obrátek. Na začátku září toho má člověk plné zuby, stačí ale pár měsíců slavičí nepřítomnosti a už by to zas klidně šlo. – Jasně – to ale až zase v dubnu. Vidíte sami, že mne koníček dovede i mile pošetřit.
Mám tady po ruce z fotek jednu od posledně, je na ní tmavý slavík extrémně mramorovaný na spodních krovkách.
Neobjevil jsem to já, ale souhlasím s kolegy na severu, že právě u tohoto druhu je variabilita ve zbarvení značná. Což baví. Někdy se jim zase budeme věnovat víc, protože (u mne) platí dál, že tito slavíci v síti nebo v pastičce jsou velikým zážitkem. Trochu i tím, že jsou vzácní, ale takhle to vyslovit, bylo by málo. Senzační je to pokaždé.
