V mém pronásledování slavičích záhad před odletem jsou i situace, kdy by se hodila ve výsledku nula. Nula, potvrzující hypotézu. A to se včera před setměním málem povedlo. Do výjimky spadli dva slavíci, projektem již podchycení, čili – výsledek neohrožující. Mělo jít záměrem o nové ptáky. Úkoly jsou přede mne výzkumem kladeny atraktivně. Nemůžu si na nudu stěžovat.
Sleduji-li vývoj odlétání takových let v řadě, lze už místy souvislosti málem ukovat. I scénář časové osy. Až mne přitom děsí, v jakých chybách jsme prve pracovali. Třeba na horách…
K dnešní noci po pauze lze prohlásit: Byla jednou z velice obyčejných. I proto, že ostatních ptáků bylo pod průměrem podobně. Čekal jsem opak. Chřástalí klícka, alespoň ona předvedla, že vymyšleno kdysi předchůdci bylo zařízení dobře. Je spolehlivé. Mladý chřástal vodní přišel, aby označen za chvilku odletěl na druhý konec parku. Postavil jsem jej do louky a čekal, co se za těch několik týdnů života stačil naučit. K cestě na západ to stačí. Odlet byl pohotový, promyšlený.
Konečně máme vodu všude, stojí ve sníženinách i v louce. Je to příjemný pohled pro začátek srpna. Švestky modrají, na větvích těžknou. Bude k nim příznivý rok. Dnešní noc má být přes kopírák, zvědav jsem, zda i záchyt bude takový.
