Že knihy a články odborné už všechno napsaly?
Tak jsme se po ránu zasmáli ze široka a můžeme vstávat! Slavičí migrace je dění neprobádané a čím víc se člověk jím zaobírá, tím více žasne. Například konec světlé fáze dne v čase jejich odlétání – ono, pokud tam člověk není s křídly natřenými rezavě a oplácaný tukem na cestu přímo mezi nimi, zjistit všechno nemůže. Ale indicie, co z dění vypadnou – to je radost. Cesta to určitě bude dál dlouhá.
Pršelo a noc byla k nechytání. Tak jsem ji nechytal. A je tu hned další otázka. V čase, který je pro odlety klíčový a vrcholí v něm vmícháno i poletování – jak vypadá taková pauza? Děje se, nebo ptáci prostě pokračují? Na každý pád déšť nasype do prostředí novou úživnost. Už bylo vše vypražené a zrovna pro slavíky výrazně „natěsno“. Chytali se ráno s běháky zatvrdlého bláta od běhání ve vysychajícím kanále. Měl jsem co čistit, pokračovat je tak dál nechat nemohu.
A chytil se kontrolou slavík tmavý, mnou předešle okroužkovaný. To už příliš nepřekvapí, prostě „dal pauzu“. Za takových situací pečlivě vážím a sleduji případné změny tukových zásob. Krom dokladu o prodlení toho asi víc ze setkání nevyždímám.
Závěrem bych rád připsal, že ne vše jde hladce. Jako v životě. Scházejí zatím vzácní modrásci, vůbec je nenacházím a kominíčky už kvetou. Mám nastudováno, že rodit se mohou v cyklech, ovšem už teď je jasné, že populace bude okrajová až slabá. Tolik jsem se těšil. Ještě však louky neprohrály. Ještě se derou ze země kytky další – a kdo ví – možná, že někde od mraveniště nějaký motýl vyleze křídla pro život vypnout. Na každý pád znovu navštívím zaniklou lokalitu „Matice“. Jako loni. A budu pozorný. Jen co se navrátí prohřátý čas.
