Člověk si může přát, může oblohu proklínat, nic se nezmění. Oproti předpovědi začalo pršet dřív, už když se den stavěl na nohy. Práce bylo kolem pytlíků dost a ještě že „kancl“ má střechu. Malou, ale statečnou. Do maringotky to je odtud přes celý park, musí stačit přístřešek kousek od linií. Tam jsem sběr kroužkoval.
Vždycky se něco stane. Vzpomínám, jak přiletěl přes jezírko předloni po noci jediný rákosník obecný a měl kroužek centrály San Sebastian. Dnes vletěl do sítě před deštěm jediný a měl kroužek, co nešel pořádně ani přečíst. Oči to v pološeru vzdaly, ve světle čelovky se zas všechno lesklo, lupa se nadřela jako mezek, až všechno vyřešil obrácený dalekohled. Samička rákosníka obecného letěla z Belgie a protože určení druhu pro kvalitní znaky nebylo složité, divit se můžeme nad směrem cesty. Anebo to je jinak? Rákosník, kdesi odtud, letí tak vysoký oblouk k Gibraltaru, že vymete Belgii v tahu západním?
Začínají se ukazovat v rákosní síti modráčci, rákosník velký – ten už má roz-taženo. Ti se chytají pravidelně.
Letošní sezóna je trochu zlobivější, ptáci budou mít pro tah méně optimálních nocí. Jak to bude vypadat v praxi, uvidíme už brzy.
