Druhy, které jsem podle kalendáře vyhlížel, protahují parkem od dnešní noci. Mohly i dřív, ale co nevidím, nepočítám. Takže – ode dneška.
Cvrčilka zelená, rákosník velký, pěnice vlašská i slavík tmavý. Jako na povel. Zdá se ovšem, že pěvců je na cestě nějak málo. Třeba je to opravdu jenom zdání, uvidíme.
Jen sotva mne omrzí nežasnout nad milými hosty. Kde posedávali včera? Kde budou po noci další? Co s nimi bude dál, a kdy doletí do cíle?! Prohlížím je pod peřím, abych se dozvěděl přeci jen o něco víc. Nenapadá mne lepšího, než dodat: Je to fascinující!
Zvedli se k cestám i slavíci tmaví.
