Je to nádherné. Mimořádně nádherné, napínavé! Jsem z těch, který se stále někam otáčí, zdržuje v životě „nepostupem“, vrací. Perspektivní to není a otravuje dost hlavu. Ovšem ve výzkumu, tam to je opravdu žádoucí. Tolik let jdu se slavíky v otázkách, tolik pořád nevím! To myslím docela vážně a je to sdělení k těm, kdo by si myslel, že jsem pozbyl pokory. Mám jí většinou víc než ostatní. A tak mohu i teď narovinu mluvit o zdi, před kterou doputuji při nejednom nakládání s tématem. Ona je stejná, prostě dál nevidím, kdybych se rozkrájel. Zatím. Ale protože opravdu umím s časem hazardovat a utrácet hodinu za hodinou hledáním skuliny, buď najdu, nebo nakonec přelezu. Jednou.
Takto přibližně mohu definovat svoji ornitologickou práci zvolna se završujícího půlstoletí. Pořád mne to však baví a visím v jistotě, že jednou limit přejedu. Je to podobně třeba s biometrikou. Tisíce náměrů z tisíců slavičích těl – má to dál ještě smysl dokola opisovat? Jeden by se až divil, k extrémům dochází i v tomto čase. Navíc jde o povinnost na kroužkovací seznam. Stejně tak dávno o určitou rutinu. Jenom si stále víc hlídám, aby vše bylo předpisově, jako bych opravdu pomáhal ve směně alpského sedla před zraky tamních profíků. Jako bych čekal, že jednou video vyjde i zpod bousovských švestek. Třeba.
Dneska jde déšť. Zatáhl jsem to, jako se o jihozápadu před chvílí zatáhl obzor. Mohl bych napsat, jak za podobných stavů funguje noční slavičí poletování – jestli vůbec, ale spíše se zaměřím na tu vodu.
Je zvláštní, jak o pár metrů k nám nedoteče. Posledně jsem to po kanále vystopoval. Rybník nad námi schlastne většinu, a co by steklo níž, nedoteče. Zem stačila vyhládnout. Po lijácích ale nevolám, to radši ať jsem v blátě. Teď věřím v léto, v noci jaké znám. Sice někdy o mlze, ale to odchyt nenuluje. Musí se kapky oklepávat, protože jinak jsou sítě jako pěst na oko. I v šeru. Nazítří voda končí a noc měla sednout. Míříme k přelomu prázdnin, a to voní dálkami už i pro slavíky. Rok na jejich hnízdění tady mizerný nebyl. To už jde číst. Záleží dál, jak dobře dokážou letět. Jak do nich foukám, kondice mají výborné – a to nečernají bezinky!
Čemu všemu v nadpise zmíněná zeď brání – je toho dost. Nejeden otazník jsem přivezl z chytání z hor, a ani dole pod kopci řešení nemám. Ale každou chvíli po okružních drahách souvislostí mne k zábraně hlava přivede. Není ovšem právě stav tento, vědeckým experimentováním?
