Vycházka za ptačím zpěvem „tenkrát“ v máji přinesla i jedno mimořádné setkání. Zavítala k Jizeře paní Mečířová z Lázní Bělohrad. A bylo to setkání opravdu vzácné. Pochází z rodiny, kde se razily v minulém století pro muzeum kroužky, doma. Získal jsem od ní cenný materiál vzpomínkový, věci bohužel docela nedávno dali z domu pryč. Včetně lisu, který stál uprostřed místnosti. Děkuji ještě jednou i tady.
Co lítá? A lítá už vůbec něco?
Máme-li po dvacátém červenci, věci se díti musí. Noci se začínají mihotat křídly, více zatím těch jenom poletujících. Tah teprve přijde. Ten spontánní, pravidelný, obdivuhodný. U slavíků je chování v zákrytu s loňským, předloňským i tím z roku dvacet. Jen už je do něho badatelsky o mnoho lépe vidět. U pěvců rákosí se vyčkává na pořádný průvan. Vlaštovky s jiřičkami se léto co léto shlukují za cestou nad hromadou suti a loví nejspíše mravence na přeletu. Pamatuji, že se tak chovaly i v lomu břehule, za teplých letních dnů. Žluvy sletují na višně, berou z našeho. Kosové sklízí černý rybíz ve stádiu přezrálosti a též si nestěžují. Rakytník dobíhá a vyhlíží velké pěnice. Krutihlavové ryjí v mraveništích, kvitují nízký trávník, kde na ně vidí. Běží tah mladých zpěvných drozdů. Po slavících jsou za rozbřesku hned druzí v sítích spolu s mladými kosy. Ve vrbinách se v kapsách zachytí občas některý z dlasků, co slétli se na třešně ptáčnice. Jen voda v potoce chybí. To píšu naproti, do kolonky pro stížnosti. Jinak je všechno moc fajn a tedy – léto, buď pochváleno!
Jezírko kvete i při nízké vodě.
I taková rána léto občas ukáže.
Mladí slavíci! Chtěl bych občas znát prarodiče podobných výstředníků.
