Čas nikdo nezastaví, je tu přepeřování.
Když jsem začínal u kleští, moc se to neřešilo. Dnes vím, že jde o vědu značného významu: Pohnízdní pelichání.
Abych pravdu napsal – nezajímá mne příliš výměna opeření u luňáků, které vidíme létat s křídly souměrně děravými. Zajímají mne slavíci v tom nejširším českém výměru. To znamená, že všichni čtyři.
Samička modráčka – na obrázku, ta je od nás. Z parku. Má „čtyřku“ nažinu a právě začíná „měnit“ pro odlet. Na „desítce“ a na „devítce“. To je dost, že se taky ukázala! Jak už jsem napsal – nechtěl bych je bádat natvrdo. Je to matka – zakladatelka. Najednou je po noci nad potokem v síti. Úvahy o tom ponechám stranou. Hlavně, že žije.
Je sucho, i když prší. Kanál je na blátě, slať rozpraskaná. Jsou na tom místa po republice hůř. Ovšem – je tady zajímavé zpoždění, na které třeba dát pozor. Je mimo peří, ale bude to nejspíš vzrušující. Květena těchto časů má zpoždění a pokud se motýli vylíhnou po mraveništích bez korekce, budou kytky chybět. Modrásci bahenní mají na všechno totiž jenom pár dní. Vždyť krvavce jdou sotva někde teprve do poupat, ani ne.
