Červen se chystá z krajiny s omluvou. Neudržel vodu v potocích a tam je teď zle. Trnický potok pod soutokem je na suchu. Drenážní hlavníky, co přinášejí vodu z utajených míst v krajině naivního socialismu, vyschlo jim v krku podobně. Uvidíme, co bude dál.
Jinak ale ten měsíc, pokud to šlo, se snažil. Doprovodil slavíky z hnízd a tam, kde je o ně lidé nepřipravili, tam to vycházelo návazně jak pod vyvedeným ohňostrojem. Za sebe říkám: letos slavíci jsou, snad se to nikde nepokazí. Tady je poslední ze včerejška. Všimněte si – už ztrácí kropenatý šat a podrůstá dospěláckým. Taky chování má už jiné, ví si víc rady. A co nevidět půjde pod hvězdy. K poznávačce.
Osobně se na ten čas těším, smutek vyvažuje poznání. Zase si naplním kapsy zkušenostmi, znovu užiji. Už jsem tréninkem prošel teď v předchytávce. Ta končí, vchází pauza, kdy není po nocích nic, a pak už to zmíněné vzlétávání.
Byla to trojice nádherných nocí, podle plánu od loňska zasazená do časné doby pohnízdní, jež omázla po polštářku razítko.
Že se věci mají v souladu s tušeným dokládá tento mladík. Zařaďte si jej sami. V parku patří k druhům „nepůvodním“.
A síť na moment zdržela i mladičkého krutihlava. Je letos první a upozorňuje, že už to bude fakt lítat.
… Ráno bude červenec a bude ho dost.
Kukačky ještě dřou. Když člověk konečně ví, jak to mají, jako by se k nim díval i okem třetím. Tak se věc má. Ty anglické mnohé jsou dávno už v luftu. Naše dál drží. Zrovna tak, jako se nedají porovnávat s tamními, životy našich slavíků.
