Buďte zdrávi v červnu – měsíci, kdy se v jeho finální fázi začne (už zase) krátit den. Vždyť jsme ještě pořádně ani neužili! Poslyšte každý z vás a užívejte. Píle opeřenců stoupá spolu s rokem k zenitu, ani slavíci to nemají jinak. Mlží v podrostech o tom, že nevyvádí – a přeci mladé směřují do světa! Na to už jim žádný zaběhlý pozorovatel neskočí.
Já, který jim stojím opravdu nablízku, beru si z nich mírně tajemství i pomáhám, žiju o tomto čase ohromné dny. Kdo byl posledně v háji návštěvou, dobře to ví. Jsou to takové žně, pivobraní, k lidem uvedení mladého nadějného vína – a já nevím, co všechno bych na to napasoval. Bojím se o každou sezónu, aby vyšla. Aby „bylo na příště“. V našem parku to vypadá, že „jo“. Polohlasem a velmi opatrně to tady píšu.
Pojďme k těm tajemstvím…
V rohatských Horách jsem potkal slavíka, který v představách neuspěl. Byl tam nejspíš sám. (Malá odbočka: Účastníky kurzu jsem varoval před zrádností tvrdých rozhodnutí v ornitologii. Výjimek je vždycky i za situace, kdy by je sledující vůbec nečekal). Slavíků letos ubylo i tam, což málem po třech měsících sledování letos nepřekvapí. – Jinými slovy a úplně popravdě – byl tam jediný. Jdu pro něj k síti a pak v ruce posuzuji. Moment, ve kterém se poroučí zábava a vstupuje věda. Slavík je starší a dosud jsme se nikde po oblasti nepotkali. To by šlo poznat. Má ovšem křídlo dvou přeražených letek a já budu přemýšlet až ho pustím, jak a kde k tomu přišel. Nakonec se sám sebe zeptám ještě – „kdy?“ Ono ho to totiž nejspíš vyřadilo z příležitosti, za kterou spěchal od moře. Pokud si úraz přivezl z cesty. Tady je totiž problém, že za situace, kdy je pero jen poškozeno, folikul nedostane pokyn k výměně. To až před odletem o pelichání „pohnízdním“, které se děje komplet.
Jde navíc o letky vrcholu křídla – klíčové, v poškození jednostranném (problém v letu). Krásně jde vidět, kdybychom křídlo složili, jak tušené „chňapnutí“ proběhlo.
A vezmeme z tajemství ještě alespoň jedno…
Upozorňoval jsem posluchače posledně, že tah ptáků dosud neskončil – pozor na něj! I když je druhově po Česku už doma máme všechny. Velice skrytě běží pohyb přes hnízdiště usazených, kdy jiní průtažní ještě kompasy dávno nezavřeli. Doposud letí. Je to z poslední doby případ onoho rákosníka velkého, jak jsme poslouchali v parku. Kam letí? Nevím. Kam ale letěla třeba pěnice černohlavá – sameček, kterého jsem kdysi chytil a okroužkoval v březenském parku na konci máje, to vím. Hnízdila nakonec v Belgii, tak bacha na to! Jsou pohyby, které nepobíráme. Neumíme z ptačího světa vyčíst docela vše. Nikdo nás za to nepropleskne, ale je to zase jen podpora onoho varování: „Pozor na výjimky a držme před přírodou v tichosti pokoru, ať k sobě následně nejsme směšní. Bývá k tomu v tomto prostoru velice blízko“.
Vy ostatní si mějte náhledy podle libosti. Já ale v přírodě poctivě žasnu. Dávno mi to jde samo od sebe a starat se o zmíněné nemusím. Vím prostě, „že to zas přijde“. Když vydržím. Když přijdu, když šanci nepromarním, když budu mít kliku.
Úspěšný červen přeji.
