Hnízdit se bude u slavíků dřív. Vše se k pozorovateli mění pozvolna, leč hmatatelně.
Otázka příletů bude podobná. Nejde o první nedočkavce, jde o hlavní proud vracejících. Zhutňuje, přičemž výsledek navenek skrývá. Kdo má ovšem téma pod lupou, i u nenápadných slavíků by měl zpozornět. Nebudou od okolních pěvců tolik jiní. Pospíší s nimi, jenom opatrněji. Jaro je k tomu nabádá a v přírodě se výzvám naslouchá. K badateli, krom zaznamenávání procesu, to znamená kardinální otázku: „Zkusí někteří časní a úspěšní zahnízdit v podmínkách střední Evropy v sezóně opakovaně?“
Za všechno mohou současná jara. Slavíci přiletují do podmínek pro ně překvapujících, kdy prapředkové s ohledem na vývoj vegetace dávno fungovali. Ti časů současných se v té době teprve ubytovávají. Není to na škodu – ptám se důrazně za ně?! Když i potravní nabídka logicky svižný krok s podněty drží?
Je půlka finální dekády máje a po keřích slavičí noty slábnou. U těch, co ještě zpívají – poslouchat se to nedá. Výkon flákají, budou končit. Rok slavíka Česka se překlopí do fáze vyvádění. A pak už to pojede jak na poctivě namydlených schodech.
Ve vší té kráse narezlého ptačího divadla je fascinujícím prvkem nesmlouvavost času. Ten napsal pro sebe hlavní roli. Uvede, sehraje, neposečká. Zatleskej, a padej domů zas čekat!
