Jdu prostředím, které znám od posledně. Jdu za slavíkem tmavým, který podle správce území v místě stále je. Pták ovšem splňuje všechny mé představy o pobytech tohoto druhu při zabrzděném průtahu republikou. Reakce nulová úplně na všechno včetně sklopek.
Pro druh naprosto předpisový luh zeleného příšeří, vrbin – v pohledu pro výmladky neprostupných, vysychající bahna po jarním promokvání. Místo není úplně malé a závěr návštěvy proběhne na dvě „tiché“ sítě protilehle okrajových lemů.
Mělo pršet hodinu, nestalo se. V luhu málem jak ve skleníku. Duch místa mlčí, slyšel jsem ho jen chvilku posledně a z nahrávky od kolegy. Repertoár není čistý, ale v Česku nic neobvyklého. Jde o mladé slavíky, kteří nedotáhli rodišť a mnoho se zatím nenaučili.
Zadní síť drží pár nazelenalých rákosníků. Myslím tedy, že půjde o pár, náměry ale nepomáhají. Na foukání po břiše je u nich také brzy. A nebo se vyháněli dva samečkové a všechno je jinak. Přidám otazník.
Čas proletěl kolem zdejší dráhy, moc už nezbývá. Budu muset padat. První síť chytá pěvušku modrou. Ano, to je bydlení přesně pro ni. A zadní síť nakonec? Situaci báječně pod spodní linkou na přední tyči řeší! S klikou, vymyšleno ovšem oproti minule skoro mistrovsky.
Slavík tmavý v II. kalendářním roce života, s hmotností úctyhodnou (ono to je i vidět).
Pak teprve otvírám zprávu v telefonu a je třeba poděkovat: Díky Vám, Vojto! Není to poprvé, a znovu vyšlo. Jako tenkrát. Fotky jsou pro Vás, pošlu originály, abyste s nimi mohl naložit dle uvážení. Za informace, vedoucí k dopadení.
