Neumím se vyhnout básnickým obratům, protože krajina si to zaslouží. A podletí je časem vlnících se trav. Ano, už začíná. Včera jsem viděl. A první třešně, takové ty planější, už červenají v parku u cesty. A už jsem viděl – skupinka špačků dotčený sektor upřednostňuje.
Slavíci přes den zazpívají, ale jde spíše o výkřiky. Kde zůstal čas májových veršů?! Touhy, procítěnost i energie? Bude se makat a dřít! Hnízda pousazovaná při zemi promění vajíčka v sílící mládí.
Modráčci shání potravu podle kanálu, jsou to stejní slavíci jako ti od cesty. Chování kamenně příznačné, vidět skoro nejsou, hlasu též neuslyšet. Jak hnízdí, je ticho. Kdo chtěl park užít v koncertech, užil. S tím je pro letošek konec. Vše nesmlouvavě přísné jako příroda sama. Jediné zákony, kterým lze věřit, které poslední z poslušných neobejde. Dědí se ten vztah z generace na generaci, každý hlavu skloní.
Rozkvetl, zatím opatrně, ledenec přímořský. Těsně nad zemí, ale už svítí. Ten vydrží dlouho. Na podzim jsem mu plochu pro jistotu ručně pokosil a seč poodklidil. Pak jsem se přemístil k širým loukám eráru na okolí a dalekohled držel v úrovni květů milionů pryskyřníků. To byl pohled kol vrcholu hranice neskutečnosti, když jejich leskem mával severák. Ano, vítr se stočil a pak už držel nový směr. A ještě přitvrdil.
První vyžnutí mladých brk rákosu z prostoru potoka/kanálu mám za sebou. Bahenní soli se zažraly do rukou, že dlaně vypadají, jak kdybych dorazil z šachty, kde netekla voda. Za rukavice bych se v kontaktu s kobercem ovšem styděl. Já se naší krajiny potřebuji dotýkat. Možná to je všechno pitomost, ale já při tom cítím nejvyšší hladinu sounáležitosti. Stejně tak chodím okolo stromů. Někdy i se slovy, což dnes už tolik nevadí, protože s mobilem kol parku po cestě diskutuje nejeden.
V prostředí je též přítomna vrba křehká a chvíle s poryvy větru každé z nich nakládají. I když ne všechny jsou naše vlastnictví na rozložené ploše, uklízím větve všech. V jedné hnízdí nejspíše prvně špačci. Nebývali tu, kvartýr připravil strakapoud. I ten je ale zatím u nás dost vzácný, snad jeden pár. Těch obyčejných (dendrocopos major). Přiletěl luňák a znovu vyvolal obdiv. Dravec je to nádherný nejen pro vykrojený ocas.
Stav na pomezí jara a léta srší energií. Kdo v načasování stihnout své má, ten k práci se hrne. Tak snad abych taky šel..
