Před létem přijde vhod kroužkovatelům doplněk k nočnímu chytání. Myslím, že téma vyčerpává. Podzimní Kroužkovatel nosí výsledky ptačího hliníku, jarní přináší návody a jiné informace. K chytání slavíků pro kroužkování zatím netřeba více přidávat, napsané by mělo dovést lidi až k cílové pásce. Více se uplatní tam, kde obecní slavíci hnízdí, využít se dá po republice ale všude.
Protože člověk za roky nachytá křídel všemožných, má možnost porovnávat. Slavík je v ruce něco výjimečného, znají to i tací, co líčí po rákosinách a zaberou kapsami okraj křovisek. Slavík je mírně dlouhonohý, dlouhoocasý, větších očí, hedvábně matný – to v létě. Zjara je peří v probleskujícím žíhání, které hřbet i břicho prosvěcuje. O těchto poznatcích se nemluví, nejsou pojmenovány. Slavík není obyčejný pták. V mých začátcích bylo divem, v jak pěkném stavu přilétá z Afriky při jednom jediném pelichání. O tom se psalo, to se vědělo. A skutečně platí. Protože se ovšem zázraky nedějí ani tady, pak to jde s kabátem poměrně rychle, zejména u ptáků prvně oblečených.
Chytání v létě by mělo, krom trakaře jiných informací, poskytnout vhled do úspěšnosti hnízdění chvíli předtím. Jak moc se populace rozčetnily. Neznamená to ovšem, že, je-li mladých jedinců dostatek, je zvítězeno. Klasickou ukázkou je rok letošní. Kam se poztráceli všichni kdysi kropenatí?! Toť ona díra v současném osídlení míst. Kolegové v Anglii už dříve upozorňovali na potřebnou ochranu migračních zastávek. Zimoviště nevyjímaje. Tam se dílo ponejspíš někde bortí. A věci na škodu, slavík není bílý čáp! Uhyne-li, sotva kdo při tom bude s zápisníkem. To k nám křičí i výsledky kroužkování. Z cest a přezimování spíš nejsou. Stále na hnízdištích tahám za kratší konec a za roh nevidět. Ono ale může být varovně i mnohde jinde, pěvci začínají chybět! V mnou sledované krajině už nenajdu budníčka většího, téměř nevím jak vypadá. Opět druh s výrazným cestovní nasazením – co říkám? S jedním z nejdelších! Migrační oblouk je vskutku úctyhodný. Chybí jen tady okolo Klenice a střední Jizery? Pochybuji. Chytří varují nad motýly. Moc vážně je nikdo nebere. Jiní bádají kytky polní krajiny a v hrůze stojí též. Další řeší přeplastovanost a společnost signály nezajímají. Podívejte jen, kam se řítí české zákony na ochranu přírody!