Letošní úkoly jsem sobě nastavil o trochu jiné, maximální pozornost věnuji okolí Slavičího háje, tedy Dolnobousovsku. Časy, kdy kolem zpívali tři – čtyři mistři, polknulo staré století, pak se začala psát docela jiná epocha. Dnes jich po oblasti bude čtyřicet párů a já cílím znát původ letních kroužkovanců z „hájových“ nocí. Až těžký úkol dokončím, mohu teprve mezikruží rozšiřovat hloub k Jizeře.
U nádraží českých drah jsem chytal přelom měsíců a chytil jen ptáka, zřejmě samici. Zpěváka ne. Dal jsem mu pauzu a dnes tam odpolednem v povětří mířím. Na síť to nebude, stejně k ní nešel. Budu sklopkařit a nepospíchat. Tyhle typy chytání mne baví, kde se odvíjí v ústraní paralelní děj. Tady prostě za houštím brzdí vlaky do stanice, lidé kmitají po perónu, telefonují s někým, mě nevidí. Je za kolejemi staré úložiště, ruderál. Samá štětka. Před dvěma lety jsem říkal – pěkný biotop, jeden druh bych tu viděl, jak z Obhlídalovy příručky na titulu.
Sedím v autě a než začnu, přednost dostává přeháňka. Je to dnes oblohou od samého rána velmi svižné a stejně i tato. Je vyjasňováno za oknem a nemohu uvěřit očím. On i ona na loňské metlici štětky, té asi nejvyšší. Tak přeci jsou tady! To já se na ně vrátím. Nádherně drobní bramborníčci černohlaví.
Sklopek jsem roznosil skoro deset, furt bylo kam pokládat. Motyčka trpí ve starém štěrku náspu, slavík se vedle rozezpíval. Líčím mu tedy pod nohy a sázím na zkušenost. Moji. Tato lokalita je zvláštní tím, že slavík zpívává hlavně z borovic, což se moc nikde nevidí. A taky má celou noc rozsvíceno od převysokých lamp.
Vzadu je klid, pták mlčí, to „zní“ nadějně. Škvárovou cestou šlapu kontrolou. Poslední z pozic – a hotovo! Kroužek přítomen, ani bych si je letos po oblasti doma přibalovat nemusel. Ty nové. Tady jim člověk nahlíží do života, alespoň trochu. Víc z nich nedostanu, když se to nestalo za čtyři desítky let. Kecám – pěkně to ve mně kyne. Bohatnu právě podobnou dřinou. Až kroužek přiřadím, bude se porovnávat. Přemýšlet, radovat, odvozovat. Tenhle slavík musí mít odjezdy z nádraží v hlavě i po Africe. Kolik jich v hlášeních absolvuje. Nádraží jsou na slavíky super, bývá tam husté okolí a nikdy nuda.
I z jeho peří lze vyčíst příběh, proběhlý na konci dubna
No ale – je hlouběji k večeru, třeba vypadnout pryč. Dalšího vezu do série. Retrap je specialisty výplata. Nadřel se na ni, zaslouží v plné míře (kus žvance do talíře). Rád se mimo čas sezónní potloukám mezi hlášeními. Každou chviličku. Vidí mi do nich akorát pověřovatel a ten na hledání prostoru nemá. Tady rostu. Tady koštuji poctivou vědeckou příchuť amatérského výzkumu.
