Nadmíru krásné je jarní navštěvování slavičích lokalit. Ať obsazených, či čekajících. Každá ve svátečním, v šatech nejvkusnějších, co po zimě ve skříni našla. Vyvoněná, vlídná. Známe se s většinou hromadu let, a když ptáci odletí, přejeme sobě zdraví. Výdrž – rozumíte? O samozřejmost nejde ani na jedné straně, vždyť v konci se může ocitnout úplně každý.
Přesně v takovém rozpoložení přicházím ku dveřím a hned také chválím. Vše, co je přede mnou, vše, co smím zažít. Krajina je poctivě připraveným vyučovatelem života. Stačí mít zájem, hlavu k naučení, a školné se sleví.
K těm slavíkům…
Do Rumunska podle pozorovatelů, kterým kolega kouká přes rameno, před dvacátým už dorazili první tmaví slavíci z jejich opravdu dlouhé cesty. Pobudou, popoletí. Za pár dnů je tak máme na průletu. Slavíci obecní, ti už houstnou ve vztahu k přítomnosti. Mapa se sytí opravdu rychle, bylo to všechno zas řádně nachystané. Výsledky pochytání zdržovat nebudu, ale jedno rád přidám. Jedná se o špendlík s tou nejbarevnější skleněnou hlavičkou, když velebný zpěv z keřů zajásá. Když se najde některý, co místo oblíbil si a věří, že s kartou takovou všechno vyjde. Že cesta k Evropě nebyla marná. Že přijdou momenty, kdy pírka kabátu poklesnou a zpěv velmi tichý po přítmí půjde. K té, co se ukázala. Když koncert večerní obloukem přes půlnoc k ránu dozníval. Teď bude hájit – už ne lákat. Teď bude v toužení vnořen až po uši. A chystá se máj! Naleštěte boty ku svátku největšímu! Ať nikdo příchozí v krajině nestraší. Bude to podle indicií zase dost ostré. A nepodceňte přípravu. Francovkou zmydlete lýtka, ať v poslechu na kraji ztemnělé cesty obstojí.
Buďte vyladěni.
