Máte-li doma pod polštářem zbytný kapitál, kupte si někde na okolí pár drnů krajiny. Budete za ně platit, ale budou vaše. Ten pocit s rezervou přeskakuje laťku obecné spokojenosti. Až je budete mít, začněte tam chovat přírodu. Třeba teď. Teď v nejtmavším patře slavičích křoví pokuřuje doutnák. Co nevidět přeskočí a křápne to. Příletový rekord pro oblast nepadne letos, ale hned po mrazech mnohé začne.
Dnes jsme měli na potoce led. Při okrajích. Ale nezdá se, že by květy slivoní mirabelek zmrzly. Jedou tedy naplno. Modráčci se v parku drží, snad jsou usazeni. Jeden v slati, druhý na „Trňáku“. Ale nezpívají, je na ně kosa.
Seděl jsem v maringotce za oknem, vítr se ke stolu nedobyl. Dívám se na pole s terasou a pracuji s intuicí. Jak asi mohl být ten náš pravěk rozložitý? Reliéf se mi přes okno snaží napovídat, přeci jen mu úplně nerozumím, beru čepici a jdu mezi hroudy natěsno. Mám sice už vyhledáno, ale co kdyby se nějaký drobný půlkrok ještě zadařil? Pak se zastavuji a shýbám. Není ještě příliš opršeno po vláčení, ale šutr ve dlani se mi nezdá. Ne, určitě nejde o metabazit, pak tedy ne o nástroj. Už bych placku odhodil. Pak jsem si myslel, že může jít o keramiku, tak dílec házím do kapsy. Za chvilku jej lovím a chci přeci jen odhodit, působí totiž, jak střep střešní tašky z betonu. Opatrnost mi rve ruku do kapsy zpátky a nechce nález utratit. Jdu tedy k potoku, kde bude jasno. Struktura odkrývá pískovec, nějaký hodně tvrdý. My jej tady nikde samosebou zastoupený nemáme, a když placku otočím, mluvím nahlas jak nad raritním odchytem sítí. Našel jsem totiž poměrně velkou část brousku na všechny ty ohlazenosti. A je to logické. Výroba po takových volala. Letím v myšlenkách po lince času, brzdím v neolitu a vůbec si nemyslím, že v jeho nejmladším konci. Brní celé tělo v zvláštním pocitu. Ten člověk to tenkrát pustil z ruky, mezitím sice nějaký traktor placku rozmlátil, ale číst se z ní rozhodně dá. Byl jsem v dotknutí na řadě, po pěkných pár tisíciletích. Fotky ale začnu dávat, až přiletí od Afriky slavík.
Držte si palce, ať mráz pod nulu v začátku dne po půlnoci moc neleze. U nás totiž bývá dole o stupeň a půl ještě hůř. Tak, ať to bolí co nejmíň.
