V Holandsku podle Romana M., který sleduje zahraniční ornitologický internet pečlivě, zapsali v rekordu slavičí zpěv. Slyšel jsem jej, je to on. My ale pojďme do parku u Klenice za včerejším výskytem modráčka. Říct si, jak dotčené dopadlo.
Po rozednění byl v prostředí klid. Vložil jsem „tichou“ síť, a než bys řekl „pěkně prosím“, byl tam. Zprava, od upraveného potoka. A pak člověk kouká, jak se někdy u sítí koukává. Není to starý známý (už asi nepřiletí), je to mladý modráček, někde okroužkovaný po Česku v minulém roce. „Poslal jsem ho“, uvidíme. Ukazuje to mnoho nádherných věcí, my uchopíme jednu z nich.
Není slavík jako slavík, máme u nás tři druhy a modráček ve dvou zdejších poddruzích je jiný výrazně i v chování. Mláďata jen málokdy zahnízdí kolem rodného bláta, jsou „dálkovější“. To bude i tento mladý muzikant, i když místo okroužkování může být na Žabakoru, Zrcadle, Žehuňském rybníku – a co já vím? I v Týneckých močálech, odkud by to nebylo poprvé. Ještě doplním rybník Novozámecký a Bohdanečský – a schválně, jestli to někde dopadne. Od nás „z léta“ není.
Co mají naši slavíci společného, ani jeden vnitrodruhově si není podobný docela. Modráčci v tom jsou dál ještě vítězové na celé čáře. Všichni jsou ovšem nádherní, i všechny jsou krásné, abych to vyvážil, krásné jsou i naprosto všechny okolnosti jejich schytávání.
Vyfotil jsem jej, hlavně tedy pro vás, protože fotek mám jinak opravdu dost. Tak, tady sedí..
…..
Usadil se opravdu pár čejek chocholatých, držím jim palce. A také chřástal vodní se v laguně zdržuje nyní pár dnů. Zastavují se bekasiny poměrně početně, uvažuji, že bych v jednom podvečeru vytáhl snad podruhé v historii americké sítě na bahňáky a osvěžil si určování jiného peří. Jak někde psali, tah běží a je docela pěkný. Promasírujte krční svalstvo a běžte po něm koukat. Bývá to dobrodružné.
… 5. srpna v Bakově u Jizery byl kroužkovanec loni chycen. Vyřízeno.
