Jedu silnicí na jihozápad. Ne nijak daleko, jen do hlavního města Mladoboleslavska. Ale ono to stačí, po cestě potkám početně slavičích hnízdišť. Dlouho jsem trasu nejel a tak mám strach. Období vegetačního klidu je smrtkou s do hladka vybroušenou kosou pro křoviny podél cest. Ano, vybral jsem si slavíky, netýkají se mne tím pádem vyhladovělé hladiny rybníků, netýkají se mne rozorané meze skřivaní, netýkají se mne po-shazovaná hnízda z poslepované hlíny – já pracuji s křovím.
Ve smutku vydržím dlouho, i když to není zdravé. Neumím ve chvilce zapomenout na místa, kde jsem tolik prožil. Kde je vyklučeno, zlikvidováno. Jednou pro čerpací stanici, podruhé se nový majitel napřáhl k realizaci svého záměru ku byznysu, potřetí údržbáři tratí a cest periodicky splnili plán. Možná jste někdo účasten v těch zásazích a hned vám říkám, že je to jistě jen vaše věc. Já mám jen právo se průběžně bát a o to víc velebit Slavičí háj. Tam jsem tím vykonavatelem totiž sám a jak jdu asi křovinám po krku, je vám všem jasné. Zbytečně ani větvičku, slavíci by se vytočili až vletí do dveří!
Místa po oblasti, která přežijí, ve mně vyvolávají vzpomínkové vlnění. To mám v protiváze k odžitému strachu. Když keře a stromy stojí jako dřív, já už tam ten návrat vidím. A víte, jak to je? Když starý slavík nepřiletí, protože to prostě někde nedopadlo, objeví se tam posléze jiný, zpravidla mladý. Oni ta místa čtou bez chyby. Prostě v nich musí NĚCO být. Když toho „něco“ je víc, lze doufat i v páry dva. Severozápad Mladoboleslavska není žádný jih Moravy, tady mnoha-párové lokality moc nejsou. Výjimky existují, ale mnoho jich není. Třeba bažantnice pod Starou Studénkou, i když i ta už má roky největší slávy za sebou. Tam ovšem vstupuje do hry ku slavíkům fenomén jiný – stárnutí biotopu. Ano, představte si, že mistr slavík nestojí úplně o prales buřeně, nároky možno definovat s dost velkou přesností. Jeden na závěr uvedu.
V zdejší krajině většinou, když už je někde větrolam, jde o stromy jak růže na střelnici. Skvělé pro žluvy, taky že ji tam v máji vykoukáte. Slavík tam ale nebude. Ovšem pozor! Abych údržbářům jenom nespílal. Prochází-li linií elektrovod, nenechají jej ohrožovat vršky křovin a tyto čas od času vysečou. Periodicky zmlazovaný porost v průhledných sestavách listnáčů je ku králi pěvců magnetem síly mocné. Jakmile pařezovina vzejde do výšky badatelovy čepice, už jsou tam! Pod dráty hnízdí i potom pelichají, za potravou šmejdí mezi stromy. Píšu to proto, že taková hnízdiště na okolí mám. Asi už tušíte, co je tam vědecky nejsilnější. – Ano, když je pod dráty vyhlazeno, kam se kroužkovaní ptáci podějí. Věříte, že i tyto odpovědi už nákladem tisíců hodin mám?
Tak tedy, hezký březen! “Za kamna vlezem´“ je dnes stejný pravěk, jako když se v lochu lepily pytlíky.
Hezké jarní dny, přeji.
