No, prosím! A Slavičí háj je v bílém. Kdo by to do letošní zimy řekl.
Nechal jsem všeho a rozjel se tam. Podívat se do stop ve sněhu, co vše u nás bydlí pozemního. Nu, mapa je to pěkná. Ani se nedivím. Zvířata necháváme tak, jak je jen trochu možné. V určité míře musíme jejich představy korigovat, až taková svoboda v parku být nemůže.
Hlavně jsou zajíci a taky nutrie. Ty mi vadí, proti nim ochranu zatím nemáme. Se zajíci si poradí oplůtky, ostatně na obrázku jednu lokální vidíte. Ta je kvůli výsadbě černých bezů.
Stopy jsem našel od lasiček, bažantů, od srn i zmíněných zajíců, v jednom místě na hraboše ze vzduchu plácla poštolka. Mokřina je sice příznivě promokvalá, nezamrzlá, ale ptačí hosté se v přelomu roku poztráceli. Tak zase až za měsíc.
Vybavili jsme se technikou na sečení trávy a těším se, jako malý kluk. Nikdy jsem to nedělal, budu hospodařit z pověření kolegů z trojky. Seč si odeberou lidé ke koním. Bude to strava na jedničku.
Je zajímavé, že když přijde takovéto počasí změnou, že šplhavci zmlknou. Jakoby snad nevěřili slunci, které jejich těly pocukává.
Rákosí nemá rádo mokrou sněhovou nadílku. Polehává, a je to docela škoda. Ještě holt stvoly nejsou jako na rybníce, silné a stabilní. Prapor nahoře nachytá sníh, ten ještě natáhne vodu z oblačnosti a výsledek vidím při zemi. Na štěstí ne všude.
Pokryv je v tloušťce pěti centimetrů, v noci má přijít mráz, který vydrží po několik dní. Stromy ale takové varování potřebují, aby se zase nezbláznily. Ten pohled na plošně rezavé větve spálených květů mne od loňska děsí i teď. Budu se po zbytek života tady v kotlině učit respektu k nejvyšší moci a vyštrachání se na nohy po každých prohraných představách. Příroda je u nás přesně taková. Pak ale po mezích zazpívají strnadi a bude nádherně.
Děti z kroužku přírodních ochránců vyčistily budky a přemýšlely nad jejich obsazeností. Kdybych byl mlád – či ještě o něco mladší, chodil bych do takového kroužku poznávání. Takhle jsem se vyučit musel sám. Dali mi sice štempl, ale se slovy, že vzdělávání zdaleka nekončí, abych na to myslel. A já si vzpomenu pokaždé, když mne jakékoli téma vyškolí. Když jsem tím, kterého čeká teprve pochopit.
