Starší jsou jiní, ani jim člověk nemusí listovat peřím. Docela jinak se chovají. Ať již černí, nebo rezaví. Už když člověk šmátrá pod plátnem, už tam se poznají. Jde z nich jakási rozvaha. Čekají, šetří síly na moment, kdy se z ruky pokusí osvobodit. Jednou – dvakrát, víc ne.
Letos prvně si dopřávám jejich osobností po ránu. Dříve jsem na ně nedosáhl. Jinak i odlétají, k tomu ale víc slov přidávat nebudu.
Adultní slavíci jsou jiní v peří, to už zde bylo napovězeno. Peří má jiný pokryv, jiné je na dotek.
Kudy mohli letět předešle, že jsem je dřív neokroužkoval? I jejich je teď čas, ovšem – velmi kvapí.
Nade mnou byla za konce noci tato scéna. Pořídil jsem ji, bude se hodit.
Přestávka se nekonala. Předpověď na poslední chvíli prošla korekcí a náhle by v inkriminovanou dobu chytat šlo. Za pokus to stojí, každé příležitosti škoda. Rychlý odjezd nocí do místa.
Déšť s bouřkami opravdu vyklidil pole a nalíčit šlo. V první nebylo nic, ve druhé stejně. Ráno se objevil vítr v nárazech a sítě se musely vychýlit, aby kapsy nebyly rozevřené.
Šlo nakonec o akci tří ptáků. Ráno se totiž ukázaly kapky shora, to už ale bylo zapsáno jako regulérní pokus. Slavík obecný – mladý; rákosník proužkovaný – mladý; rákosník velký – mladý (retrap série ZB 20…).
Letos podruhé není možné sledovat slavičí tahovou noc. Bouřková oblačnost i tady u nás se seskupila tak, že okno nenechala. Ani ptáci by zřejmě k etapě nevzlétli, protože rozsah po Česku je výrazný.
Projekt si přesto v letošní sezóně vede dobře a „o dožínkách“ bude spokojenost. Stejně, život je krásný i o přestávce. Zažili jste někdy dožínky? Já ano. Pracující si ožírají hlavy (po zásluze), kolchozní kapitáni kují perspektivu s jinými, přespolními hosty. A lijí samo-sebou též, jen navíc ve vázance (cca do půlnoci). Všude doplňte minulý čas, dnes tomu jinak.
Odjeli jsme k oslavě k dětem a bylo připraveno.
Déšť je v parku potřeba. Stromy pomalu odhazují listy, jak jsou ztýrány z jara, je velmi zvláštní pozorovat ten život. Vždycky, když na čihadle zaparkuji, rozhlížím se dokola a říkám: “Takové obyčejné místo a tolik sezónních obrázků!“. Vezměte, třeba ten slavičí tah. Mohu prohlásit, že prostředí má prvenství ve světě jasné. I letos je nachytáno, navíc i ptáci jiní. Když budu chtít, na příští sezónu připravím, jako kdysi dávno, klícky k chytání chřástalů. Jejich pohyb místem je za některých – jaké je množné číslo pro tmu? Tady jsem asi češtinu nachytal – dobře, za některých nocí silný a mám ještě v šuplíku mnoho příslušných kroužků z dávných časů. Ty by potřebovaly do vzduchu! Co s nimi doma.
Květnatá louka po pravém kosení (až jsem vedle o rákos přetrhl kosénku) kvete znovu. A motýli? Jiní, ale jsou. Třeba babočka síťkovaná přenocovala na síťce sklopky. Nechtěl jsem výběru místa po ránu ani věřit.
Neurčíme všechny slavíky do posledního detailu. Vše maří vzájemné křížení. Přímého křížence asi určit lze dnes na jistotu, křížení následná budou problém. Postupní potomci totiž směřují k splynutí v jeden z původních rodičovských druhů. A tak se stane při větších počtech chytaných jedinců, že určujeme slavíka – tak nějak – docela podivného.
Jeden takový dnes před objektiv předstoupil, zde jeho křídlo. My jej ale bez větších obav přiřadíme k slavíkům tmavým, tam mu bude nejlíp.
Po půli srpna již musíme počítat s mlhou a zatímco v horách je vítána, dole vůbec. Pro úspěch třeba sestavy průběžně oklepávat od kapek, i tak sítě chytají kostrbatě. Vlákna kapes se nechtějí po sobě sklouznout během kontaktu s letícím objektem a nejeden cíl zmizí.
Stávám před otázkou, kolik asi musí za supernocí proletět slavíků nad krajem, když sám přehrávkou zpěvu obsluhuji nevelkou výseč. Lze vypozorovat zajímavou věc – jeden pták v čase odstartování přeletu k síti strhává slavíka jiného. Ten letí těsně za ním. Může jít o sourozence a taky nemusí.
Jak jde k dvacátému, bývá dost ze vzdálených míst zástihů zdejších okroužkovanců. Ze zahraničí i z hloubek republiky. Uvidíme, zda letošní základ bude na nějakou z podobných senzací stačit.
Migrace slavíků půjde (tradičně) zprudka dolů. Jsou neskuteční a stíhají mizet.
Přes louku nad východním rohem na centrální vrbě visívá Venuše. Vždycky od hlavní lajny koukám jestli ještě svítí, protože jinak bude zle. Bude prázdno. Dnes naštěstí vydržela a mám alespoň pětku, z toho jeden slavík tmavý.
Ze tmy spadli do sítě přímo před očima – velký rákosník a obecný ťuhýk. Došel jsem pro ně. Paní profesorka Noc zase za katedrou řádila! Jde ale pěkně vysledovat, dokdy ptáci přistávají, a kdy už ne. V horách to tolik číst nešlo, tady je všechno názornější. Tam museli ptáci přes překážku.
Jó, v horách! Už bych to ale nevyměnil. To nebyl můj projekt, tady jasně. Dělat jdou chytací pokusy neskutečné – ostatně, kdybych je nedělal, nechytali by se adultní ptáci (slavíci), jako se letos poprvé daří. Jel jsem v představách na ohromné chybě, která vznikla brzy po začátku. Když se podobné vyjiskří a člověk musí otáčet, sebevědomí se chvěje. Ale, protože si umím chybu rozebrat, kupředu přeci jen jdu. I proto, že jsem technicky hledavý.
Dokud Venuše svítí, nula na součtu nemusí být!
Poznámka:Sezóna hledá pomalu klíče do dveří a nacpe je tam zvenčí. Nechci se už blíže rozepisovat a nových technikách, budou na jaře v klubovém časopise, vše je s redakcí domluveno.
Jak běží sezóna nocí, běží i prohledávání slavíků. Zejména těch, co vídáme po našich krajích málo.
A věřte, je toho dost k opravování. Krásnému opravování..
Spoustu let cílím pozornost též k vrcholu křídla, měřím rozdíly letek. Když už se slavíci proměřovat mají, ať to stojí za to. Dat je pořádná hromada a opravdu věc nezajímavá není. Například jsem zbořil představu o tom, že u tmavého slavíka je „dvojka“ letka druhou nejdelší. Převažující omyl. Slavík tmavý má sice pro zálibu v dálkách křídlo od slavíka obecného hodně odlišné, ovšem v jiném.
Jsou to takové detektivky. Moc si vážím šance mít ty kameje na chvilku těsně před očima a beru z nich pohledem, kolik dokážu. Chci, až jednou výzkum zabalím, aby se zadavatelé měli čím sytit, na co spolehnout. Netvrdím, že celé bude bez chyb, neomylným není mezí námi jediný. Ale soubor bude poctivý v mezích možného.
Ještě tedy vylovím jednu zajímavost z dnešního sběru. Adulti – a že se s nimi letos nečekaně daří u obou druhů – než po ovocných cukrech, radši krmi jinou. Bohatší. Předkládám poměrně častý úkaz, kdy slavík je potřísněn sekrety housenek, jež sbírá cestou. Činí podobně i o pelichání, takže pro něj – nic nového. Tmavý/obecný, vychází nastejno.
Když poslední slavík byl zpátky na svobodě, když i slavíková cvrčilka byla z ruky pryč a k okroužkování dál už nic, nad městem v širokém rozkročení zasvítila duha. Chvíli po rozednění. A za ní už od Prahy jenom temno. Dívám se na ni jak nepolevuje v barvách, až ji najednou slyším. Šeptla: “Rychle stáhni sítě a vypadni, já už ten blázinec za zády dlouho neudržím!“ Jsem dítě přírody a na podobná varování slyším. Neprohloupil jsem ani dnes. Děkuji ti, pestrý úkaze! Ovšem na stranu druhou – lijáku, vítej v Slavičím háji!
Počet okroužkovaných obecných slavíků se o čtyři jedince přehoupl přes pětitisícovku. Zbytek šli černí slavíci. On tedy – potmě je každý slavík černý, jako s tou krávou. Rezaví však na světle někteří z nich přeci jen byli. Naštěstí.
Novinářsky řečeno – jakmile to půjde, připravím výpich z let specializování se na mistra ptačích zpěváků. Nejprve si musím ale všechno projít sám. Podobné chvíle se vyplatí v životě žít.
Dívám se při cestě dolů na hladinu Červenského rybníku. Vlní se a tak nějak si představuji slavičí tah. Voda se zvedne pod fouknutím a zas snaží propadnout do klidu. Rodí se vlny k vlnění. I nedávno se zvedla vlna. Bylo to před nocí a ptáci spolu se slavíky na ni nastoupili. Aby popolétli. Věděl jsem z minulých let i z hor, že nic netrvá věčně a přijde propad, jako na té hladině. Ty noci byly k sobě jak vejce vejci a přeci skrývají změnu. Dnes ale, bude-li štěstí při mně, potřebné tři slavíky chytím a okroužkuji, kdy poslední stane pěti tisící. Oni to přibližování k metě trošičku „kazí“ ti tmaví, které nezapočítávám. Těm vedu statistiku souběžnou. Jen doufám, že jsem si tím „kazí“ nepokazil náklonnost, vždyť slavík tmavý je naprostým králem slavičích zaměření. Setkání pokaždé stojí za to. Člověk jej v čekacím boxu pozná už po hlase. Ptáky totiž žene nocí tahový neklid a v jejich komunikaci je to poznat. Takový tmavý slavík – tam každý jeden je o trochu jiný. Prohlížet a žít tento svět má výsadní možnost jen ornitolog – kroužkovatel. Kdo z komunity ještě nezačal, začněte hned! Buďte nadšeni.
Nejde ani tak o čísla pochytaných ptáků či slavíků, jde o letní obrazy nejvyšších kvalit. Hvězdy padají jako vysílené, co viset už vážně nesvedou, táhnoucí ptáci – považte – jsou i tady, v rámu Polabí, vidět za noci při čelovce! To je neskutečnost přinejmenším úplně nečekaná. A dnes to bude výsmah´, ani do spacáku nepolezu – ba, ani nepůjdu spát! Leda, že bych byl hlupákem.
Váhám, chci se držet zavedeného scénáře, ale možná, až přijede kempovat naše dětská pětka, že zkusím do noci přidat přehrávkou lelka. Zalelkovat.
Chytací akce už vidí pomalu do nádraží, v září zamíří v depo. Snažím se poprat se slavíkem tmavým, úkol vydaný předem. Naštěstí studijní materiál přilétá. Potřebuji adultní ptáky, mladí neřeknou nic, to by bylo jen takové kroužkování. K mému potěšení se tu a tam ukáže v čekacích boxech i starší slavík obecný, to je panečku docela jiný outfit!
Přiletěl slavík už/až za světla, jako poslední. To často bývají tací, co už pobrali někde zkušenost. Ohlédnu-li se do historie, snad úplně vždycky to podobně bylo, i kolegové mluvili stejně. Často takový mazák přišel do leče až „na ticho“. Jenom se ubezpečit, že jde o stejné, co zná. A byl to on, zkušený: N.Museum Praha NA 24101. Nejspíše bude někde odtud z okolí, ovšem i takový výsledek váží sakramentsky dost. K látání síta představ.
Oslavovaná noc začala takto: nahoře rogalista, vpravo od něho a níže slunce, a ke všemu do scény vjíždí lokální „Dráha“ na Sobotku a dál.
