Letos podruhé není možné sledovat slavičí tahovou noc. Bouřková oblačnost i tady u nás se seskupila tak, že okno nenechala. Ani ptáci by zřejmě k etapě nevzlétli, protože rozsah po Česku je výrazný.
Projekt si přesto v letošní sezóně vede dobře a „o dožínkách“ bude spokojenost. Stejně, život je krásný i o přestávce. Zažili jste někdy dožínky? Já ano. Pracující si ožírají hlavy (po zásluze), kolchozní kapitáni kují perspektivu s jinými, přespolními hosty. A lijí samo-sebou též, jen navíc ve vázance (cca do půlnoci). Všude doplňte minulý čas, dnes tomu jinak.
Odjeli jsme k oslavě k dětem a bylo připraveno.
Déšť je v parku potřeba. Stromy pomalu odhazují listy, jak jsou ztýrány z jara, je velmi zvláštní pozorovat ten život. Vždycky, když na čihadle zaparkuji, rozhlížím se dokola a říkám: “Takové obyčejné místo a tolik sezónních obrázků!“. Vezměte, třeba ten slavičí tah. Mohu prohlásit, že prostředí má prvenství ve světě jasné. I letos je nachytáno, navíc i ptáci jiní. Když budu chtít, na příští sezónu připravím, jako kdysi dávno, klícky k chytání chřástalů. Jejich pohyb místem je za některých – jaké je množné číslo pro tmu? Tady jsem asi češtinu nachytal – dobře, za některých nocí silný a mám ještě v šuplíku mnoho příslušných kroužků z dávných časů. Ty by potřebovaly do vzduchu! Co s nimi doma.
Květnatá louka po pravém kosení (až jsem vedle o rákos přetrhl kosénku) kvete znovu. A motýli? Jiní, ale jsou. Třeba babočka síťkovaná přenocovala na síťce sklopky. Nechtěl jsem výběru místa po ránu ani věřit.
Běží přestávka..
