Migrace slavíků půjde (tradičně) zprudka dolů. Jsou neskuteční a stíhají mizet.
Přes louku nad východním rohem na centrální vrbě visívá Venuše. Vždycky od hlavní lajny koukám jestli ještě svítí, protože jinak bude zle. Bude prázdno. Dnes naštěstí vydržela a mám alespoň pětku, z toho jeden slavík tmavý.
Ze tmy spadli do sítě přímo před očima – velký rákosník a obecný ťuhýk. Došel jsem pro ně. Paní profesorka Noc zase za katedrou řádila! Jde ale pěkně vysledovat, dokdy ptáci přistávají, a kdy už ne. V horách to tolik číst nešlo, tady je všechno názornější. Tam museli ptáci přes překážku.
Jó, v horách! Už bych to ale nevyměnil. To nebyl můj projekt, tady jasně. Dělat jdou chytací pokusy neskutečné – ostatně, kdybych je nedělal, nechytali by se adultní ptáci (slavíci), jako se letos poprvé daří. Jel jsem v představách na ohromné chybě, která vznikla brzy po začátku. Když se podobné vyjiskří a člověk musí otáčet, sebevědomí se chvěje. Ale, protože si umím chybu rozebrat, kupředu přeci jen jdu. I proto, že jsem technicky hledavý.
Dokud Venuše svítí, nula na součtu nemusí být!
Poznámka: Sezóna hledá pomalu klíče do dveří a nacpe je tam zvenčí. Nechci se už blíže rozepisovat a nových technikách, budou na jaře v klubovém časopise, vše je s redakcí domluveno.
