Neurčíme všechny slavíky do posledního detailu. Vše maří vzájemné křížení. Přímého křížence asi určit lze dnes na jistotu, křížení následná budou problém. Postupní potomci totiž směřují k splynutí v jeden z původních rodičovských druhů. A tak se stane při větších počtech chytaných jedinců, že určujeme slavíka – tak nějak – docela podivného.
Jeden takový dnes před objektiv předstoupil, zde jeho křídlo. My jej ale bez větších obav přiřadíme k slavíkům tmavým, tam mu bude nejlíp.
Po půli srpna již musíme počítat s mlhou a zatímco v horách je vítána, dole vůbec. Pro úspěch třeba sestavy průběžně oklepávat od kapek, i tak sítě chytají kostrbatě. Vlákna kapes se nechtějí po sobě sklouznout během kontaktu s letícím objektem a nejeden cíl zmizí.
Stávám před otázkou, kolik asi musí za supernocí proletět slavíků nad krajem, když sám přehrávkou zpěvu obsluhuji nevelkou výseč. Lze vypozorovat zajímavou věc – jeden pták v čase odstartování přeletu k síti strhává slavíka jiného. Ten letí těsně za ním. Může jít o sourozence a taky nemusí.
Jak jde k dvacátému, bývá dost ze vzdálených míst zástihů zdejších okroužkovanců. Ze zahraničí i z hloubek republiky. Uvidíme, zda letošní základ bude na nějakou z podobných senzací stačit.
