Na stolku je od loňska poznámka k této fázi slavičího pobytu, kterou třeba projít v terénu. Jedu!
Je k poledni, naprosto nejhorší doba pro kroužkování. Podle toho i monitoring vypadá. Bez odezev, bez akce. Až za okrajem Března, za hřbitovem na kopečku, kol ohniště čarodějnic.
Z Chloumeckého hřbetu, který je tady doopravdy blízko, v zájmové oblasti úplně nejblíž, fouká do sítě z boku. Nový typ sítí s tím velice slušně počítá, přesto se léčka chvěje, bude nápadná. Odezva super a dokonce „s ozvěnou“ o kus dál. Slavík vylétá do proluky příčné cesty a vychytrale se ihned vrací zpět. Prohlédl. Sedím pod zadními dveřmi auta a přijde mi, že s odkloněným bouřkovým mrakem vítr polevuje. Bude nadějněji. Pak se cíl chytá a protože nekroužkován, jdeme na to. Ozval se druhý během determinační pětiminutovky, měním schéma za sítí, a než prvního pustím, druhý je tam. Předešlý mi dal zabrat v ověřování stáří, druhý jasně mnohaletý. Rovněž bez kroužku, což znamená, že starý slavík někde nejspíše zahynul. Tak to po místech bývá.
Prvnímu jsem napočítal na křídlech pelichání, druhý s tím vyčkává. Za ním svítí a voní mydlice lékařská, pro domácí lékárnu poklad. Pro setkání jen tak po vůni – zážitek blaženosti. Dobře ovšem, kytičky této krajiny nechme kvést, posuďme jiné.. Že nejsou slavíci po šatu nikterak obyčejní, jak je občas literatura propleskává? Někteří dokonce, a zvláště pak v posledních dnech starého opeření, se kloní maskou kol očí až vzdáleným příbuzným kdesi na východě. Chtělo by to pak už jen o „cenťák“ delší rýdováček.
Bouřka značné intenzity prolévá Podbezdězí, to je u nás taková klasika, proto tam rostou houby, když tady máme po košících průvan. Koukám ke hřbitovu, měl bych se někdy zastavit. Spočívá pod křížem kovář, po němž si mne černé řemeslo vyhledalo. Půlkou rodu odtud pocházím. Březensko je po mém soudu moc pěknou kartou do vějíře slavičích návštěv.
Loňské zadání tušené tajemnosti dnešní cesta se třemi chycenými nepřinesla. Budu muset urputněji přitlačit směrem ke štěstí. Čas je.
