Je nový den, druhého června, chvíli před odchodem deště. Pojedu zpátky, kde jsem byl včera. Do parku. Potřeba bude najít, kde hnízdí krutihlav, včera se opět vystavoval mezi kapkami v čase čekání na lidi z kurzu. Přednostně projdu všechny instalované budky, v mladých sadech to takto bývá. Krutihlav se s tím moc nepáře, kam se vejde, odtud starousedlíky, třeba rozhnízděné, vyžene. Kdo jej nezná, takto vypadá..
Sluch dobrý nemám od profese a včera před lidmi se to ukázalo. Mluvil jsem o cvrčilce zelené, jak ještě v parku hnízdí, když třtinu křovištní v jednom sektoru necháváme. A že už nezpívá, v čase, kterým rok prochází. Posluchači i přes celý park mne upozornili: “Vždyť ona zpívá!“. Pochopil jsem, že v terénu již budu chudší, musím sázet více na oči. To u cvrčilky zrovna příliš nejde. Je dobře, že se ještě vrací. Až bochníky vrb (pro slavíky) trávu udusí, bude muset jinam. S tím nic nenadělám. Tak ještě ji alespoň půjdu chytit a okroužkovat, aby se vědělo.
K lidem jsem říkal, že máme nejspíš nejvyšší berličku pro dravce v republice. Poštolka na to předvedla před námi úspěšný lov v louce. Málem před očima. Až doprší, jedu se vrátit. Slavičí rodina zpod hráze je čím dál létavější. Už se posouvá prostředím. Ten obrázek mne vrátil do začátků, do 80. let. Znám toto slavičí vzdalování. K pozorovateli smutné, dílem i radostné. Jdu provést rozbor hnízdního materiálu.
A déšť právě odchází, pro nedočkavé slunce. Ať žije červen!
„O mě nejde, ale snad si občas vzpomenete na slavičí háj…“, takhle jste se s námi loučil po naší návštěvě.
Vzpomínat budeme určitě hodně a dlouho, na háj i na Vaši neutuchající energii, s jakou měníte kus země kolem sebe na krásné místo pro vše živé. Děkujeme Vám za spoustu zábavných příběhů a zajímavých faktů nejen ze života slavíků.
Na místě jsme se přesvědčili, že pátá večerní na začátku června vůbec není špatný čas na ptáky. Poštěstilo se nám zaslechnout nejen cvrčilku zelenou a slavíka, co neumí zpívat a učí tomuto svému originálnímu zpěvu i své potomky, ale i zvonohlíka, pěnice hnědokřídlé, ťuhýky z roztroušených křovíček, rákosníky z mokřin, na závěr i rozparáděnou ropuchu zelenou z kaluže a spoustu dalších tvorů.
Vzpomínat tak bude na co a spousta z nás teď bude určitě přemýšlet, jak změnit alespoň maličký kousek světa na ráj pro slavíky či jiné ptačí přátele. Nejvyšší berličku už ale asi nepřekonáme! A určitě se z nás řada do toho Vašeho ráje i vrátí, abychom zkontrolovali zmiňovaného slavíka modráčka a pokochali se cíleně založenou kvetoucí loukou plnou modrásků bahenních.
Děkujeme za inspiraci, za Vaši práci a Váš čas,
se srdečným pozdravem účastníci kurzu
(a čekáme na tu druhou knihu, prosím!)
Zdravím vás, vážení.
Jak vidím, pobrali jste dost.
Ano, k tomu jsem chtěl dokráčet a vy jste stanuli v cíli. Česká krajina stačí snad ve výměru pouhého metru, aby člověk žasnul a přicházel se učit zas a znovu, rád. V neposlední řadě se v nás osvěží úcta k velkolepému divadlu a najde se pro každého ještě dalších přínosů. Vím, co říkám.
Děkuji a pojďme na to opravdu nezapomenout.
Zábavné kroky vašich cest i dál, přeji z Dolního Bousova – krajiny před rájem.