Jak může někdo odsuzovat noc? Pro její tmu, či pro co? Pro ornitologa, který se zajímá o ptačí migraci, jde o létající koberec, vychystaný k cestě. Osobně letním prázdninovým, těm jsem u sítí nadobro propadl. Teď tu jsou jarní, neméně přitažlivé. Kdo z opeřenců nemá splněno, upaluje domů. Do lesů, k řekám a rybníkům s rákosinami. Do parků, polí i do zahrad. Do pískoven, hliníků, kamenolomů. Vrchovišť – a já nevím kam ještě dál. Prostě domů. Rozumíte? Domů! I do Slavičího háje, na půdorysu drobného Česka. Právě vyhlížíme zpěvné rákosníky, ještě na cestě. Jinak ale brčka třtiny už zpívají. Hlavně rákosníky obecnými. A kukačky k sobě gestikulují vztyčením palce – jako že super, podle plánu. Už se chůvy objevují.
Je čas slavíků tmavých a přesto, že to na pozorovacích webech nevypadá, ptáci letí. Prostě jsou. Jenom je nevidíme. Neumíme se na ně soustředit. Proletět ale musí, alespoň z nejzápadnějšího pokrytí severu starého kontinentu. Jako letěli v létě, tak se teď vrací. Od prvního týdne máje o nich česká krajina moc dobře ví.
Máme tady dluh od posledně, tak ať neupomíná. Fotka z našeho parku posledního odchytového léta.
Máme tak možnost vidět změny šatu po prodělané Africe (foto dole). Badatelsky výživný moment. Na kartě hlášení se po správnosti píše 324 kilometrů. To je vzdálenost mezi místy obou odchycení. Platila by pro letní cestu „dolů“, kdyby byla z přímého tahu. Což ale není. Předpokládejme kilometry docela jiné a pojďme je domalovat, ať si mohou opravdoví vědci rvát vlasy v nastalé hrůze.
Slavík po chybě, kterou udělal na okraji Bousova v létě, míří „kostrbatě“ na jihovýchod. Takzvanou Pohodlnou cestou, kdy nestojí v cestě hory. Hned další noc k odletu byla příhodná. Panonií poté někam, kam letět má. Letěl tudy i pradědek s prabábou – ti po nich, i před nimi. Potom v cestě zpropadený Libanon či Egypt, stupněm ohrožení života vychází podobně. Nil už ale umí od své delty také pomoci. Vede do nitra kontinentu slavíky tmavé ze všech rozsáhlých směrů rozšíření. Africký roh, a pořád dál. Kilimandžáro i jezero v Malawi. – A bude se končit. Po sérii zastávek konečně oblast cílová: Zambie, Zimbabwe, Mosambik – a řeka Zambezi. Voda s dalekým krajinným napřáhnutím i potenciálem.
To nám stačí k představě první cesty. Je mladé jaro a slavík otáčí hlavu k severu. Pak už křídla nevydrží a hlavu ze zimoviště odnesou. Obraz za obrazem, noci i zastávky ubíhají, a pak…?
2 x foto: I. Marton (Sopron, Maďarsko)
A stejně ve finále mnoho nevíme. Vidím (ji) doma v Dánsku či jižním Norsku, to jsou ovšem jen vlastní výmysly. A taky vidím, že sedí na hnízdě.
