Druhý slavík z jejich parku byl počítán „před lidi“ v sobotu, že bychom jej zkusili chytit, ale dorazil nějaký na hráz Zvolínku a budeme tedy o VPZ zkoušet jeho. Včera navečer jsem tedy po práci vymyslel lest a natáhl síť. V tuše, že u nás bývají slavíci předem již kroužkovaní. A podle chování to i vypadalo. Nemýlil jsem se. Tady jsme spolu na obrázku.
Badatelsky je výsledek s mezilokalitovými přesuny hutný, rozebírám si jej s přestávkami doteď. Je ale stejně tak zážitkový. Ti ptáci dostávají převážně už kroužky v létě za nočních odchytů. Pak běží časy – slavičí i naše – a občas se protnou. V tom je ten zlatý důl, tam právě „rosteme“. A v těch slíbených zážitcích? To bych už možná nemusel ani vypisovat. Vždyť si to znovu nalinkujme: Je mlád a hned jak si začne věřit, „zatočí“ se nad krajinou. Důležitá je tma, aby se ji naučil. Ale i průhledná fáze dne, tu potřebuje k dokončení budoucího návratu. Pokud jej ve zdraví dočká. To ale zvířata neřeší, tam strkáme myšlenky jen my. Tento se dočkal a od zimoviště odletěl. Kde byl II. rokem, vím. Jak se choval a jak vypadal jeho šat před kompletní výměnou (první v životě), vím. Pak musel odletět už zase „k jihu“. Pak z něho vyrazit podruhé sem. A to je ten současný pobyt v parku. Vědecká výtěžnost solidní. My totiž ještě zas tak moc neznáme pohyby mladých, co a jak v čase dělají. Nechť archív natéká jak suchý poldr po průtrži mračen.
U smírčího kříže v Samšině, tedy dávno za hranicí rozšíření, opět zpívá prý slavík. My se s klávesnicí za ním příští týden podíváme. Podobné jedince je důležité značit.
