Je tichá. Zásadně neradí, co mám kdy dělat. Promluvila snad jednou, to když se ptala, jestli by mi její společnost nevadila. Bylo to ještě nad rybářským cajkem, když se to stalo. Jsem Trpělivost. Takhle to tenkrát řekla. Táhneme spolu teď ornitologií, když pruty skončily na hřebíku. Zůstala stejná a je mi s ní fajn. Elánu nosí na rozdávání, hodí se zejména ve vypjatých chvílích. Nikdy to nezaznělo, ale víme oba – ve dvou se to fakt lépe táhne.
Tolikrát jsem jí děkoval, třeba jsme nakonec vyšli naprázdno. Víc pro to ve chvíli udělat prostě nešlo. Teď o ní znovu vím, že stojí za mnou. Čekáme na modráčky a v republice už první ohlášený je. Zítra poprvé tedy raději přibalím náčiní.
Ve středu zasíváme, bude-li počasí přát. Je ze mne rolník, což jsem si nikdy nepomyslel. Ohýbám hřbet nad hroudami a už je tam pomalu vidím, skřivany. Myslím, že nabídku vezmou a já budu rád. Nechali jsme jim na okraji mez. Takto by ovšem žádný zemědělec v byznysu nevyšel. I tady jsem značně pomalý, každý lesklý kamínek obracím v ruce, není-li vzácný, každý šutr větší z pole odnesu pryč. Aby pak kosa na něho nepadla, dojde-li při ručním režimu na ni. Květnatou louku nakoupíme ve dvou doporučených směsích. Až do ní spadne léto, na mezi budu dojatý. Vždycky jsem podobné sledoval po videích a netušil, že za čas nedlouhý se takovým mohu podobat. A to je letošním krokem teprve začátek, příští rok výměrou nakročíme ještě víc. To snad budeme zkušenější.
A vypadat by to mohlo podobně..
