Než si zítra napíšeme oslavná písmena k největší události konce roku už od dávných časů, zmíním se o pozoruhodnosti při vykazování modráčků z lákání do sítí v létě, v prostoru Slavičího háje. Sečetl jsem jich v seznamech dvacet osm, až se mi nechtělo věřit. Ale protože každý má v kolonce své míry, je to tak a platí. Co o nich říct? Jsou to ptáci tohoroční a z velké převahy jistě regionální, někteří i místní.
Bylo zajímavé sledovat vývoj opeření každého z odchycených. Jasně šlo o ptáky z obou hnízdění v roce. Ano, tito slavíci dvakrát většinou hnízdí. V rákosí je od časného jara do pozdního podzimu potravy plno, hnízda umí skrýt – i proto přibývají. Dnes má tohoto slavíka po nížinách každá příhodná rákosina. – A stejně je to v síti třeba od sousedních rákosníků docela jiný pták!
Utratil jsem s nimi tisíce hodin tenkrát, když byli ještě opravdu vzácní. Omámili mne docela. To playbacky sotva začínaly, ani se to s nimi moc neumělo. Kolega v Brodu železném byl patrně zcela prvním, kdo chytil modráka nalákáním přehrávkou do sklopky. Na jezerech u Turnova. Po čase jsem metodu vyzkoušel u slavíků v křoví a úspěšně uvedl v život. Nezdá se to, ale už je to hromada let.
Je zjištěním všech zjištění, že tento druh v Česku se zabydlil a drží. Kdo by si nechtěl takové slavíky z ruky zapouštět. A já jsem netrpěliv, co bude v parku na jaře. V předstihu před pravými slavíky. Prostředí k modráčkům je tam fantastické a těším se na případné prvohnízdiče, kterak je kout osloví. Ptačí park se stává pro mne pokusným pracovištěm, chybí mi jen ten bílý plášť a skleněné baňky před výbuchem. Vím třeba, jak hnízdí pěnice hnědokřídlé, ta hnízda nyní nacházím. Vymyšleno to mají dokonale. A kosové? Ti staví ve výšce do jednoho metru. Specializují se. Aby třtina hnízdo nárůstem přiclonila. Kde jen jsem podobnou strategii viděl? U slavíků, se spolupracujícími kopřivami.
Každá křídla, která k nám přiletí, jsou vítána. Teď se usadil krahujec, velká samice. Mám se na ni zlobit, či vyhánět ji? Ne, chodím se z příležitosti dovzdělávat. A protože k výuce netřeba prostředníka v podobě kantora, jsem – moderně viděno – takovým „domškolákem“, poprvé v lavici svědomitým, protože mne to baví.
